Bahratal 12.11.2017

Dnes jsem si konečně splnil sen o vylezení bombastický lajny nesoucí název KATO. V noci na dnešek jsem ze spaní vykřikoval katóóó katóó a celkově jsem nemohl dospat, vyrazil jsem tím pádem časně a i přes spornou předpověď počasí. Celkem jsem se teda sral se zjišťováním odkud bude foukat a kam je hrana Kato natočená, ale nakonec jsem zjistil, že bych jel stejně i kdyby vichr a předpověď nevycházely, mám totiž v záloze rozpracovanej ještě Hackfleischek a ten je takřka pod střechou. 

Po necelejch třech hodinkách cesty, kdy stěrače skoro nestíhaly, dorážim na parking v Bahře, nakládám na sebe čtyři bouldermatky, lano, sedák, beru světla a jánevimcovšechno a lopotim se pod svatej grál. Tim je pro mě pro dnešek výše zmiňovaná hrana hran vklíněná mezi šutry s klasou 7C stand start a 8A ze sedu. Už si ani nepamatuju, kdy jsem ji vlastně viděl poprvé, ale co si pamatuju přesně je okamžitej nástup ošelu a zařazení tohodle bouldru do nejpřednějších pozic na můj wish list. Dokonce jsem kdysi se Zákořem trochu pozkoušel dolní pasáž, ale bylo to na mě v tu dobu příliš a v podstatě jsem se nepohnul. Tenhle čtvrtek to bylo něco jinýho, přes totální zdojenost a únavu jsem tak nějak pochystal spodní poskoky a na dnešek mi zbylo vymyslet krok do hrůtku a posléze samozřejmě vyřezat zbytek.

Kato dnes vypadalo suše. Po bříze jsem vylezl zkontrolovat vršek a v topovym madle přeprášil mágem sliz. Holt budu muset na vršku pořádně zabrat, řikám si. Rozhodně mě ani nenapadne utíkat jinam, když celá hrana vykazuje známky suchosti a při rozhejbávání dokonce vzdáleně pociťuju i tření. Nejdřív mi poskoky nejdou, ale hned co se dostávám trochu do provozní teploty, chytám druhej bočák( pro mě crux celýho bouldru ze stoje i ze sedu) a nahazuju levou patu. V tuhle chvíli musim kreténsky rozpažit pro změnu dvakrát levou do bočáku a ještě do jednoho vejš a uuž se stavim na bakuli, že jako šáhnu do hrůtku, když v tom nastupujou vrata a já mizim down. Hm. Zkoušim znovu, ale děje se to samý. Až asi na popátý zjišťuju fígl s palcem, kdy naberu bočák na stisk, díky palci nechytám takový vrato a chytám hrůtek. Yes. Zbytkem se nezabejvám, nevypadá až tak těžce a skáču dolu a jdu rozmístit techniku. Po pauze dávám pokus ze stoje a po dvou smeknutích nohy se mi daří opět vybojovat hrůtek a zahajuju průzkum horní části. Jsem už tak vysoko, že takřka nesmim spadnout, navíc jsem široko daleko sám takže jedu na plnej plyn a daří se mi po pár relativně snadnejch krocích naskočit topovou hranu. Bohužel je to sliznatka obecná. UUf, v hlavě mi jede představa kreténskýho pádu a bandaska mi taky moc na náladě nepřidává, naštěstí je za hranou další a další boule a mně se daří na vršek vyplazit. Jooo základ by byl. Hned obíhám šutr, přemisťuju foťák a posléze dávám rest. Verze ze sedu je za 8A, tudíž přitopení pod kotlem hned o dva stupně. Super. Když mi jakž takž splaskává předloktí, lezu na břízu zapnout přístroj a sedám pod hranu. Bohužel prvním pokusem mi opět smeká noha - bestie. Nechce se mi lízt k foťáku a zasviňovat lezečky a už vůbec se nehodlám zouvat, klepu teda ručičkama jen tak tři minutky a jdu na to znovu. Tentokrát bočák doskakuju, středová pasáž taky good, pod vrcholkem už mám nateklo, ale daří se mi doskočit a už je bandaska nafouklá a sliz mě chce seslat dolu, nicméně použiju šukézní styl výsmolu, abych dostal těžiště přes hranu a můžu se radovat. Pro mě velkej skalp!

Když se uklidnim, zabalim věci a přemisťuju se k Hackfleischi. Tady potkávám Philipa Schumanna s nějakym kámošemm. Chvilku něco melem až dojde řeč na Hackfleisch a týpek na mě "Hele a znáš tady tu podšpičku? Celkem zjednodušuje crux....?" Aha, hned zkoušim a fakt, díky špici mě to z hrany nevratí a daří se mi spojit celou středovou pasáž a ani mi to nepřijde tak brutal.... Hned teda zkoušim sedumáčkovej dolez v domění, že jako dnes dojde k přelezu, když najednou ejhle, dolez je pěkně zkurvenej. Trávim v něm asi půl hodiny, než zjišťuju, že ochcávka tentokrát nebude a je potřeba pro změnu zabrat. Uuuf - jsem grogy. No ale ještě dávám pauzu a pokus, kterej bohužel končí vprostřed bouldru. Na celý už nemám, škoda. Aspoň mám za čim zajet příště. Začíná lejt, jdu teda ještě na závěr spadnout z velkejch děr takřka pod topem bouldru Motivation a mizim home.