Labák 19.1.2017

Dnes ráno jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli mám jet na skály, nebo jít před barák stavět The Line na snowboard. Nakonec jsem si představil tu strašnou dřinu s lopatou a radši sednul do auta a odjel směr Děčín. Původně jsem vlastně jel na Sněžník, ale v Kamenici začalo sněžit. Řek jsem si, že se schovám někde pod převisem a odbočil směrem na Labskou Stráň.

Na vzhledu krajiny se podepsal orkán takže překračuju spadaný borovice a hrnu se do Bivaku. Dlouho jsem tu nebyl, zajímá mě, jestli tu ten Dach vůbec ještě je..... A jo, stále na místě. Ani neni moc začouzenej vod dylin a dalo by se říct, že je i tak nějak suchej. Nic exkluzivního, ale třeba Sanšajnek by šel nacvičovat v pohodě. Rozhoduju se, že se mrknu nejdřív dozadu a kdybych měl po cestě zpět ještě sílu (haha) dám sešnu zde. Opět se prodírám skrz vývraty a zanedlouho stojim u Analogu/Digitalu. Obhlížim co tu a co za rohem, Honey Bunny 7C+ je tak nějak suchý, začnu teda s nim. No začnu. Ze stoje to je ok, skok do lišty a do topu. Ovšem sed je hroznej. Hlavně mě tyranizuje úchop pravýho dírkochytu. Nejdřív dávám náhupy do dvouprdy rovnou ze startovních chytů. Netrefuju. Měnim teda strategii a přibírám dírku vlevo. Ok, s ní se mi daří kroknout, dávám rest a pokus. Jeden, druhej a třetí a nic a nic a nic a najednou smýýýk a jaůůůůů....koukám, kdo to tady tak řve a bulí a vzhledem k tomu, že tu jsem sám, musim se vzpamatovat a kouknout co se děje na mejch vlastních rukách. Objevuju krvavý bebí ze strany fakeru. Fňuk! Tejpuju a zkoušim znova, ale rajská chčije i přes tejpu a hlavně mě to bolítkuje auji jau. Skuhrám velmi, skuhrám rád, ale k přelezu mi to nepomáhá. Když už je jasno, že nejsem schopnej zatnout zuby, měnim program, ladim jinej úchop, kdy nepoužiju pravej faker(dám ho přes ukazovák s prsteníkem), vymejšlim jinou nohu a helemese helemese, klíčovej krok dávám staticky. Super, to jsem přesně potřeboval. Přelez si následně nenechám utýct. Yeees! Taková blbovinka a jak dlouho jsem tady šaškoval. Mám samozřejmě radost, tuhle věc jsem zapytlil asi před třema rokama, takže sak už je shnilej a smrdí, jenom dobře, že jsem ho sundal.

Následně volám Mlejnisovi, kterej tu byl před pár dny a skosil tu Sběratele Kostí s klasou 7C. Vůbec nevim kde to je a co to je. Dostávám instrukce a objevuju superboží převísek s ještě božejšíma chytama. Nádhera, žádný prstotrhy šlachoboly ani zámkohněty. Parádní dobrý obláče, spoďáky, velká lišta, nahoře i boule....No mrda. Daří se mi vše rozkódovat relativně rychle a po pauze jednou smeknu. Neva, dávám další mini pauzu a šup! Sběratele rvu do kabely. Fajn, hned mám lepší náladu, ještě před chvílí jsem votíral potoky slz z ksichtu a teď si takřka hvízdám samym blahem. Abych se nerozhvízdal až až, jdu sednout pod Stratosféru 8A. No, co bych k týhle píčo...... teda ne-to mi ujelo. Boulder skvělej, akorát lajna to moc není a zanedlouho mě bolej kyčle a kolena jak je lámu ve spáře. Do toho padá tma...... nebo šero....... nebo vlastně ne - ještě je světlo, ale já už nemůžu, pal jede, balim teda vercajk a mizim.