Labák 20.12 a 23.12.2017

A už je to tu zas.  Výročí narození Jesuse a s ním spojený kolony u obchoďáků, unylý kňučení linoucí se z ampliónů a do toho počasí úplně k hovnu. Bouldrista ale nemá moc možností jak přežít bez kusu šutru takže jsem vyrazil drtit i v tenhle posvátnej nečas. V úterý večer volám s Magnusem a ten hlásí kus suchý skály kdesi v Labáku, neváhám a jedu se druhej den mrknout cože to tam teda je. Masivek s převisem a na něj několik bouldrů s klasou nad 7C. Paráda. Dávám rozhejbávání rovnou v kolmym 7C, protože velkej chyt se tu nikde moc nedá najít. Nejdřív nastupuju přepoctivě (hlavně blbě) s nohama vpravo a nejde mi ani zvednout zadek. za chvíli doráží Magnus a proč si prej nestoupnu hezky doleva? Aha tak jo, zvedám se a ladim už tak nějak reálný kroky. V podstatě jde jenom o to se zvednout do vzpřímený pozice, postavit se a pak už jsou celkem dobrý chyty. Furt kóduju kóduju až znovu přichází Magnus a zase: Proč si nepřibereš tadyten bočák? Ajo kva! Přímo před ksichtem mám celkem pozitivní chyt, ale kdo ho má spatřit, když je zelenej a ne bílej že? S pomocí tohodle bokasa se mi daří kroky doladit a po jednom pokusu, kdy mi smekne noha posílám. Paráda. Dávám teda pauzu, sleduju Džangliho jak se snaží dekódovat projekty, Magnus někam šel na vejlet, Venca drtí spáru a mě napadá, že bych mohl zkusit projektík, kterej nastupuje stejně jako 7C co jsem lez (Nevim jméno, ale co takhle bouldristův kříž?/Leze se přes umělej chyt a ještě k tomu v zóně smrti/), ale jde se přímo rovně. Crux je za malej bočák. Ok, nastupuju na stup, snažim se pobrat bokásko a prrd, jsem na zemi. Urval se pode mnou stup. Nojo no, naštěstí tam kousek zbyl, nastupuju teda znova pobírám bokásko, uuuž se napřimuju do madýlka a prrrrd, bočák de do kryplu. Néé. Chvilku se zdá, že je po projektu, když vtom upoutá mou pozornost spoďáková lišta a vzhledem k tomu, že proti ní jsou stupy, snažim se ji nabrat a nastoupat. Je to trochu o zápěstí, ale po pár pokusech se mi daří krok naznačit a na další dokonce beru madlo a juchů - i přes to, že jsem lajnu nejdřív zkurvil, daří se mi klíč zkrokovat. Hned si sedám pod nástup, že jako dojde k pokosení a pravda, není k tomu daleko, ovšem top jen pohladim a pápá. Žádnym dalšim se mi už nedaří spondeo ani napobrat, vylaďuju teda aspoň první kroky a dáváme přejezd kus vedle, kde si prohlížim další sektory. Prsty už jsou na sračku, takže zvládám jenom minizáchvěv a končim.

Po dvou dnech restu se zase scházíme na tom samym místě a rovnou se ženu na bouldr se jménem Druhá půlka žárovky a klasou 8A. Líbí se mi jak je krátkej a že vede po malejch. Bohužel jeden z těch malejch je i ostrá díra, která se sice celkem dá držet, ale kurví mi prsty. Ladim kroky, prsty bolej, dostávám se až k přebírání boule, ale to mi nejde. Pata vlevo je moc vlevo a jediný na co se vzchopim je přidat pravou do bokáska, který je ale total mrzký takže z něj nešahnu nikam. Stačilo by mi jenom o kousek pohnout rukou a do ďoury už bych našah, ale tak už to bejvá, blízko a přece kurva daleko. Když mě pravej prsteník a ukazovák začínaj tahat zle, přemisťuju se pod Soft vole 7C+ v domnění, že prsty ušetřim. Haha to je úplnej omyl, protože přesně ty dva prsty, který mám načatý a hrozej úrazem musej v tomhle bouldru nejvíc zarvat. Spokojuju se teda s nastíněním a pokus nechávám na příště. 

Další štaci volim hnedka vedle, stěna, kde vedou bomby jako Mithril 8A a Sklopenina 7C+. V Mithrilu jsem marnej total, zahajuju teda s klukama dekóduňsk Sklopeniny. Nejdřív mi přijde první krok total unreal, nakonec se ho ale učim a skoro napokaždý dávám, nicméně druhej klíčovej poskok nejsem schopnej zavdat ani jednou. Do toho najíždí pal a pláč. Naštěstí všichni zkoušej co to dá, Magnus i přelejzá a není prostor pro přiznanej pláč. Bulim teda potajnu a nakonec padá tma a mizíme.