Labák 26.,29.a 30.12.2017

UUf, výjezdy se hromaděj a nestíhám sepisovat. Včera a dneska jsme dokonce se Zákořem zavdali doublevýjezd, ovšem moje nebohý těleso asi není na takovej nápor stavěný. Ale vemu to pěkně popořadě.

26. tzn v úterý jsme vyrazili do Labáku se Zákořem a Magnusem. Rovnou se hrnu ke Sklopenině, která se mi líbí a rád bych jí skosil. Rozhejbávám se a zkoušim co a jak. Nevim jestli jsem to minule psal, ale jde o dva peprný tahy za nechyty. Nechyt= sklopená boule, kterou je ale záhodno zamknout. Nejdřív teda zámek nechápu a pořád dokola zkoušim, jestli to nepude hezky na boulostisk. Tenhle úchop mi nelikviduje prsty a dokonce mi s nim jde první krok mnohem líp než s tim bolavym zámkem. Problém nastane v kroku č. dvě. Dobrá lišta je prostě daleko a nedošahnu. Když zkoušim kmihoskok, končim vždycky stejně- na zemi. Občas i chyt pod rukou mám, ale ruka je neukázněná a není schopná zágrifu. Zanedlouho přichází Zákoř a Sklopeninu dekóduje se zámkem. Hm. Zkoušim taky, opět udělám první krok a opět mi nejde druhej. A znova a znova a znova..........asi dvě hodiny až už mě to začne srát a musim zmizet. Jdu za roh, kde vede Soft vole co mám z minula nastíněný. Bohužel nejsem schopnej podržet dírky, respektive vydržet bolest, odplazim se teda na závěr pod Softporno 7C+ ale zvládnu jenom pochopit tak nějak program (Magnus mi ho komplet nadiktuje), ale přelez ani náhodou.

29, bylo včera. Tentokrát jsem zvolil lepší strategii a rovnou se hrnu pod Softporno, rozehřejvám, opakuju kroky a bum, hnedka první ostrej je fakt ostrej a zasahuje cíl/TOP. Boulder to neni bůhvíjak skvostnej, ale potěšil, protože je celkem těžkej. Fajn, do kabely jsem konečně něco narval, zbejvá mi jenom dojít pod Sklopeninu a poslat ji taky. No jak to říct abych zase nebyl sprostej: Ta pyzda se nedala. Perfektně jsem ochočil první krok, udělal jsem ho napokaždý a asi stokrát, ale druhej nic nic nic nic nic nic shiiiiiit!! Úplně jsem se domrdal a vydeptal. Hrozný. Zákoř se snaží přijít co a jak v Mithrilu, ale má pravou stranu pod vodou, takže se rozhodujem přejet na Karbid 8A.Ten je super. Boule boule a boule. Trošku je zvlhlej, ale nic co by bránilo snaze o to naučit se kroky. První dva jsou díky Zákořový patě sjízdný(Magnusův kampus na férovku neeedám) a crux je v kroku do velký, ale neberoucí boule, přidat ruku a hmikmih nahoru do sezdojený pozitivní hlínou zasraný lišty. Crux je velepekel. Opět zahajujeme zkoušení dle Magnuse, ale ne nadarmo má přezdívku Titán. Nejsem vůbec schopnej bouli nad sebou plácnout. Zkoušim zkoušim, až se konečně postavim doleva a pořádně fixnu pravačkou. Nutno dodat, že jsem vymyslel parádní úchop s palcem a tim jsem si krok v rámci možností ulehčil. I tak mi trvá než bouli naplácnu ve správnym místě, kde se nachází dírka. No dírka, kdybyste to viděli, vysmějete se mi do ksichtu, je to prachsprostá mikrojamčička. I tak je to velká pomoc při přidávání pravačky. Tohle přidání ještě nějakou dobu ladim, pak krok nahoru. No je toho hodně, ale čím dýl to oba zkoušíme tím nám to de líp, až nám přijde, že by to mohlo jít celý- dávám i pokus -samozřejmě k smíchu- nakonec padá tma a my mizíme na sračky total. 

A teď pozor. Málokdo uvěří opovážlivosti co jsme předvedli- v autě se dohadujem, že pojedem hned druhej den, než nám Karbid zechčije a spráskáme ho. Nevim v jakym ošelu jsme byli, ale druhej den stojíme pod bouldrem úplně dojebaný, prsty pálej a zahřátí bolí jak vejprask od Igora Hnízda. Ale kázeň musí bejt takže se přemáháme a zkoušíme co že to včera jako šlo udělat. Nejdřív se plácám v beznaději úplný a uuuž skoro propukám v nářek naprostej, když vtom si uvědomuju, že dávám blbě nohu. Ahá, zjištění mi sice trvalo asi hodinu a vzalo zbytek sil nicméně konečný řešení se přiblížilo. Dokrokovávám, ladim foťák a dávám pokusy. Ale jo, jeden dokonce končí obouruč v bouli=zbejvá poslední krok, ale i tak je top daleko předaleko. Škoda, krásnej bouldr. Zbytek dne už jenom imituju v bezmoci a nakonec to balíme už ve tři a mizíme home.