Labák a Bahratal 12. a 15.1.2018

V minulém díle mého vyprávění jste si mohli přečíst pohádku o koblížkách a buchtičkách, dnes to však bude jiná. Odveďte děti od monitoru a ať vás ani nenapadne číst jim následující řádky před spaním. Mohly by se z toho budit hnědý hrůzou....

V pátek jsme se Zákořem navštívili Labák. Chtěl jsem se mrknout na Žárovku, Sklopeninu a další bomby co tenhle sektor X nabízí. Nechal jsem se vysadit a jelikož Zákoř mířil na tlukot medvědího srdce, domluvili jsme se, že tam buď dorazim pěšky nebo mě vyzvedne. Honem se řítim k bouldru s názvem Druhá půlka žárovky 8A. Od minula mám nastíněno (=ani ne zkroknuto) takže si to sice umim představit, ale to je tak asi všechno=mám dost co dělat. Dávám rozhejbuňsk a EJhle co to? Zjišťuju, že jsem v totální marosti a to i v krocích, který mi minule šly. No kur.a co to jako má bejt? Hlavu si můžu ukroutit jak to ztěžklo, nadávky taky nějaký vysypu, ale nic mi nepomáhá. Nejsem prostě schopnej ani zabrat za ďourku, ani pobrat lištu, bouli, prostě nula. Jdu teda zkusit štěstí na Sklopeninu 7C+. Tahle mrcha mi fakt pije krev. Dva kroky- jeden napokaždý na milion způsobů, druhej nanikdy na milion způsobů. Ani tentokrát nic a navíc zanedlouho cáká rajská z ukazováku. Búúú. Balim teda vercajk a jdu na vejlet za Zákořem. Ten krokuje medvěda. Přisírám se pod dach, ale srdečníbeat je na mě moc velká náruč takže zkoušim místní 7B+, který nekrokuju a nekrokuju a nekrokuju a dopíči nemůžu už několikátou návštěvu zkrokovat. Nevim no, jsem slabej jak čajik. Postupně upadám do depresí z neschopnosti, do toho pláču nad dírou v ukazováku a už skoro chci končit a jít čekat do auta, když najednou mě napadne jít zkusit snažší (7C+) verzi Života ve strachu a ejhle hle daří se mi konečně zkroknout dolez. Neuvěřitelný, nikdy bych neřek, že takovej kříž, kterej tam předvádim je vůbec možnej, ale je. Super, hrabu se z bahna a dna a dokrokovávám i spodek, nakonec zapínám foťák a dávám ještě dva marný. Nakonec to nebylo dnes tak zlý, ale přelez až příště.

Dnes jsem razil nejdřív do Bahry. Předpověď v palbě a palba se potvrzuje i na místě. Vymrzlo, sucho, vichr jede bomby, běžim honem honem pod Hackfleisch a je suchej. Jooo, mám radost, hnedka se rozhejbávám v dolezu, jde parádně, opakuju postupně všechny kroky, vše drží, to je mrda, akorát je možná až moooc vichr řikám si. Pořád se ne a ne zahřát pořádně. Vždycky vezmu boty, dám tři kroky a z prstů jsou necitlivý kohády. Pár dřepů, popoběhnu zčekovat Ef 11, vrátim se, nazuju boty, dám pokus, raz dva tři čtyři kroky a kohádství nastupuje, vichr jede strašnou dýku, břízky jsou vohlý jak nepamatuju uuuf. Jsem normálně zmrzlej jak Nastěnka. Dědek na mě ale sere a naopak přidává na mrazicí síle a já nejsem schopnej ani dojet do cruxu. Proklepávám takhle asi tři hodiny až je jasno, že jsem hovno eskymák a musim ustoupit. Je to trapný, ale naférovku utíkám. Prostě až moc dobrá podmínka haha. Mizim teda do Labáku, kde mám pochystanej Život ve strachu 7C+. Daří se mi ho zmasit ihned po příjezdu a protože bych rád zkusil, co bude řikat Sklopenina v takový teplotě, přejíždim ještě tam. Sklopenina neřiká nic a sere na mě. Ok, nebudu se vnucovat dlouho, už jí znám, je to svině neprůstupná. Házim teda matice hnedka vedle pod Mithril 8A. Bomba věc, boule, který je potřeba zamknout - tři nad sebou a celý to je těžký jako to prase. Po pár pokusech, kdy se naučim pobrat druhou bouli oběma rukama, začínám zkoušet různý varianty postavení nohou. Pata vpravo, špička vlevo, naopak, noha pod sebe, druhá - no hraju si s tim co to dá, nakonec mi přijde nejlepší levá pata, ale i když uuuž myslim, že do třetí boule šahnu, smeká mrcha. Nojo, tma už mě pohlcuje až mě vysvobozuje slabost, protože nemůžu udělat první zdvih a je čas zmizet.