Labák 5 X

Posledních pět návštěv jsem se soustředil na přípravu bouldru Heartbeat 8B. Tak jsem se snažil boulder pochystat až jsem úplně zapomněl, který dny jsem vlastně drtil. Ale datum asi nikoho zas tak nebere takže mi to čtenář určitě odpustí.

Vlastně si i kulový pamatuju. Jedna návštěva byla myslim se Zákořem. Hajlajt byl každopádně to, že jsem rozpažofacknul crux, dolezl až do posledního kroku a tam se sesypal jak dylaj( to samý co výjezd předtim). Samostatně je poslední krok celkem peklo a když se před nim člověk pořádně vytykví je z toho rovnou megainferno......No, zbytek dne jsem se snažil nastoupit, jestli jako dojedu až do klíče abych měl pochystáno aspoň tak nějak na dvě půlky(bez konce) nicméně pokaždý mi spadla pata. I tak to nebyl špatnej den.....

Ten totiž přišel až následující návštěvu. Nedařilo se skoro nic. Nedal jsem crux ani samostatně, natož s nástupem a dolez mi taky moc nešel. Do toho dorazil Foxer, kterej mi ukázal svoji vychytávku na dolez, ale nefachala mi. Můj postupnej cíl zavdat Heartbeat na dvě poloviny se opět nekonal. Neztrácel jsem ale hlavu a už vůbec ne motivaci, protože dobře znám, že každej výjezd se počítá, tělo sílí, kroky lehknou. Nebo ne?

Odpověď na předchozí otázku mi vrtala v hlavě celej třetí(dohromady už šestej Tlukotí) výjezd. Snažil jsem se snažil. Piloval jsem všechny pasáže, celkem jsem odhalil patu ve výlezu, přestala mi smekat. Finta byla ve směru zatížení. Začalo mi připadat, že bych mohl zkusit "pokus" alá kam jako dolezu, ale zase se mi nepodařilo zbombit rozpaže. Shit. V mezičase jsem si vždycky nalezl do hard verze (bez patestu) věci s názvem Život ve strachu 8A/8A+. Nechápal jsem absolutně nic. Jak má člověk kurva udržet takhle malý chyty, když se nemůže o patest opírat?? I s nim to bylo hard ale tohle? Vracim se teda do medvědice a do toho doráží Magnus. "Ajaj, pláče je konec, budu muset zabrat, jinak dostanu od Titána sprduňsk",řikám si a du na to. Začínám cruxem, daří se mi, jedu teda dál, špička, nálet do "madýlka"(něco mezi blbym a bolavym chytem), pata - zdvih a flup! smeká mi svině. I tak jsem rád, pár kroků dohromady se počítá. Po pauze dávám další pokus o přelezení týhle druhý části a situace se opakuje. V konci prostě chybí síla na tlačení do paty(=fixáž na levačce). Samostatně ale dolez dávám, tak ok. Když už jsem na kaši, chci Magnusovi ukázat jak strašně nepochopitelnej je Život ve strachu, šteluju se do toho, nechápu nic, Magnus radí stupy-zkus tohle a zkus tamhleto, ani to moc dlouho netrvá a helemese, daří se mi kroknout středovou a asi nejtěžší pasáž. Dávám teda ještě pokusy, že to jako ještě zbombim, ale ne a ne a ne. Shit, jsem na kaši. Magnus rychle sesílá verzi za 7C+ a valíme ještě do Německa na Krieg direkt. UUff krutej den. Nakaši kašoucí se v noci vracim home.

Další vejlet jsem razil opět samostatně s plánem posekat Život ve strachu. Jsem od začátku nějakej ztuhlej, neschopnej, nedaří se mi ani kroky....prostě pláč a bulení až změnim betu a místo mikrodírky, kterou se mi nedaří ani jednou trefit, pobírám bouli. Nechápu samozřejmě co to? minule to šlo, ale to už tak někdy bejvá ehhh.....Nakonec zahajuju pokusy- jeden celkem fajn až na dotyk zadní stěny, druhej, super, ale ten dotyk, třetí dotyk, čtvrtej dotyk, pátej dotyk -kurva- šestej zase dotyk, sedmej pokus zase ten spíčenej dotyk patou o patest, osmej dotyk, devátej dotyk...prostě tam fakt neni místo až ha! asi desátej jsem konečně necejtil, že bych se dotk a jedu dál, nicméně předešlý pokusový extempóre mě tak rozesralo, že padám z kříže(předposlední krok) Radostná sešna ne? O Heartbeatu snad ani nemá cenu moc ten den psát. Kroky jsem opakoval, ale kaše kašoucí mě vyhnala velmi brzy domu. 

Dneska to konečně zase za něco stálo. Po zahřátí opakuju kroky a dolez Života ve strachu, vše jde jak má a po asi třech marnejch pokusech (dotyk,dotyk,dotyk) konečně neucejtim na patě patest a můžu jet dál, hryžu se co to dá a urrrrá, dolejzám do topu. Uff. Těžký kroky a nejtěžší je se prostě nedotknout patestu. Mám radost! Dávám teda rest a pokusuju v Heartbeatu. Poprvé se mi daří dojet od začátku až za crux, posunuju i ruku, uuuž přehazuju nohy, ale puk! pata padá v poslední chvíli co ji potřebuju. Nevadí, pauzuju a dávám další pokus, ve kterym opět drtim začátek i crux, znova snaha o přehození nohou, ale zase mi ta patička smeká. Co s tim? pauzíruju a zkoušim samostatně.Jde to celkem snadno. Problém bude v únavě. Dávám teda ještě dolez od špičky, abych měl bouldr na dva kusy a daří se mi se štěstím podržet topový madlo. Yes, k přelezu předaleko ale i tak se situace zlepšuje. Nakonec jdu ještě zablbnout do Schízofrenie co je o pár kroků vedle, ale marnost mě sešle na cestu k domovu.......