Labák XIV-22.výjezd

​Včera jsme jeli s Luckou opět do Labáku. Měl jsem v hlavě vidinu přelezu Decent Fellow za nic míň než 8B. Nadrzle jsem si myslel, že když mi to v sobotu šlo tak hezky zkroknout, dám den pauzu a spráskám to raz dva. Velký očekávání přinášej velký zklamání a nejinak tomu bylo i v tomhle případě.

Do bivaku jsme dorazili po poledni, bylo hezky sucho, jenom lišty v úvodní pasáži Decentu jsou v poslední době nějaký zašlemlý. Dávám rychlej rozhejbuňsk jako vždy a sedám na samej začátek bouldru a zahajuju opakování kroků. První pasáž za 7A neklade příliš odpor, rozpažku s kolenem v úseku, kde bouldr protíná spáru musim zkusit dvakrát. Nicméně potom se mi daří dojet z nástupovejch chytů vosku až do přeťapávací části a dostávám se ke spoďáku. Zaráží mě, jak je těžkej pohup. Sice je to pro mě kurevská rozpaž, ale co si pamatuju, tak mi v poslední době problém nedělala. Následně zjišťuju, že vlastně nemůžu do spondea ani přidat. Ojoj tak to je zlý. Že by se projevily dvě kila navíc, který jsem ráno objevil na váze?Eeh..... Chvíli to ladim, až to teda nakonec všechno udělám, ale je jasný, že pokus bude asi v prdeli. Dávám pauzu asi patnáct minut a jdu znovu zkroknout pasáž přechodu spáry včetně těžkýho kroku ze Sicka. Pak dávám samostatně i pasáž do spondea, přidání, trefuju dírku a stavím se za bokaso. No - tak možná že to pujde, řikám si a dávám rest.

Jdeme mezitim na boulder Redpoint za 6C, kterej má v plánu zkusit Lucka. Jde o traverzek na hraně převisu s výlezem přes bouli. Celou dobu je potřeba viset v patě. Lůca nejdřív lamentuje jak je to těžký, ale nakonec začne kloudně tlačit do paty a kroky ochočuje. Když dá start od začátku, doleze do boule, kde je klíčový místo a po chvilce odpočinku dává i dva poslední kroky do madla. No bomba! Je to pro ženu určitě lepší boulder než tekutý vosk, kde se musí začít nekompromisním shybem. Když už nastupuje pal prstů, vracím se zpět  k Decentovi.

Dávám foťák na žebř, aby bylo všechno hezky vidět a jdu na to. Bohužel hned v úvodu dělám strašný chyby a když rozpažim do lišty mám jasno, že by se musel stát zázrak, abych bouldr vylez. Samozřejmě nic nevzdávám a peru to dál. Klemuju nohy, přebírám lišty....už jsem v Sickovi a při kroku doprava do madlyka prrrd levá ruka mi vystřeluje a padám na matici. Jsem úplně grogy a i kdyby mi ruka nesmekla, stejně bych spadnul. Totálně na sračky chvíli pláču na matici a pak se odšourám vypnout foťák. Dneska jsem nějakej vydojenej, řikám si a přemejšlim, že to bude asi tim, že jsem dal rest jenom jeden den, kterýmu předcházelo rozhadrování na krev.

Jdeme zase na redpoint, kde Lůca statečně bojuje, ale už nemá tolik sil jako předtím a přelez se nekoná. Když ji sleduju, je mi jasný, že lezecký skilz (sílu, pohyblivost atd.) určitě má, problém je ale v soustředění. Kroky si totiž vymyslí skvěle, ale když jde na začátek bouldru tak je zapomene a bere všechno úplně jinak a tím se zbytečně vydojuje. O nic samozřejmě nejde, jsme na výletě a soustředěnost je věc, na který asi musí makat každej a pořád.

Vracíme se zase do Bivaku, kde dávám pokus v projectu, ale hned na nástupu musim zadržet skoro už tryskající pláč, abych nevypadal před ženou blbě. Strašně mě totiž pálej prsty a nejsem schopnej pobrat žádnou lištu. Jdu teda do bílýho traverzu do boulí a vymejšlim konec. Jsem celkem pozitivně překvapenej, jak jsou kroky schůdný a to i přesto, že jsem total na sračky. Když si skvěle nachodim konec novou metodou, což je podkřížení do boule a hup doleva do ďoury, ladim ještě foťák v domnění, že dneska přece jenom aspoň 8A utrhnu. Sedám pod Bílej sex a jedu Dekrem hore. Madlo dobejvám, slejzám do vosku, dva kroky do madla ještě jdou, ale hned v první bouli jsem v prdeli a bum! Áršloch je na matce a moje ruce připomínaj gumoidní nafoukliny, takže balíme a odchod.

V autě se rozhoduju, že zpřísnim režímek, abych znovu optimalizoval váhu a dám pořádnej odpočinek, protože dnešní výjezd byl pláč a průjem....