Labák XLI.-89.výjezd

​Vánoce, Vánoce odcházejí, je čas aby si přežranej tlusťoch dojel pro nakládačku do Labáku. Všude mokro, doj se střídá s vichřicí a opravdu nic nenasvědčuje tomu, že by se dneska měl zadařit nějakej přelez. I tak jsem vyrazil. Spoléhal jsem na to, že severozápadní vichr Bivak aspoň trochu vysuší a já budu moct něco z těch nabranejch vánočních kil shodit, nebo si přinejmenším znovu dokázat, že bez režímku a odříkání se síla opravdu neobjeví.

Cesta je dlouhá, zhruba tři hodiny v autě trávim posloucháním rádiový stanice Vltava a když dorazim na místo, mám z těch smyčců hlavu na rupnutí. K tomu mě pořád kurevsky bolí pravý koleno. Na druhou stranu, kdyby mě nebolelo, jel bych na prkno a nemohl bych zažít povánoční zázrak! Jo - čtete správně, úplně normální férovej zázrak, miracle, Wunder, Zauber........

Když jsem totiž značně rozmrzelej a v dešti přicházel do Bivaku, koukám a pod Dekrem roste malá borovička, která je ozdobená nějakejma figurkama a usušenejma kusama pomerančů - prostě vánoční strom. Jasně, bylo už sedumadvacátýho, ale asi tady nikdo od štědrýho dne nebyl, nebo to prostě bylo nachystaný na mě. A co mě překvapilo nejvíc, pod stromem ležel dárek. Shodil jsem matice a čuměl jak puk. Dlouho jsem se samozřejmě nerozmejšlel a malou krabičku rozbalil. Jaký bylo moje přkvapení, když jsem uvnitř našel lísteček a na něm napsaný: SHOT. Název bouldru, kterej jsem chtěl dát svýmu dnešnímu plánovanýmu projektu v případě, že by se mi ho podařilo zdrtit. Dokonce tam byla i klasa 8A a poznámka FA. Totální mrda, bylo jasno, že danou věc dneska zkosim i když jsem přežranej a slabej. Ježíšek nelže a když mi něco dává, je to real.

Obouvám teda boty a pouštim se do zkoušení. Konkrétně jde o prodloužení bouldru Šluk, kdy se nastoupí v začátečních chytech vosku, traverzne se spodem doleva a potom se doleze zmiňovanym Šlukem do topu. Byl to pro mě na dnešek jasnej plán, protože pravá noha se použije jenom na startovní lehkou patu a klíčový místo se odehrává nasednutím  na levou. Pravý koleno není potřeba. Rozehřejvám se ve spodní lehký části a postupně se prokousávám až ke klíčovýmu místu, což je pobrání dvou lišt, zamknutí levý nohy na patě proti pravý špičce pod strůpkem a šup, levačkou do další lišty. Nejdřív mi to moc nejde, ale nevěšim hlavu, protože dneska je to daný Ježuchem a zkoušim a zkoušim, až mám zkroknuto a dávám rest.

Po půlhodince jdu na první pokus, ale když dojedu do klíčovýho místa, noha mi smeká. Ani nesundávám boty, jen tak trochu vyklepnu ruce a jdu na to znova. Ale ejhle, opět mě zastavuje klíčový místo, tentokrát kvůli bandasce na pravý ruce. Kurňa, že by ten dárek byl jenom přelud? Koukám na místo, kde byl strom, ale nic tam už není. Hledám krabičku s papírkem, ale nic. Hm, nezbejvá mi než se přestat spolíhat na zázrak a pořádně zabrat.

Dávám teda půl hodiny pauzu a jdu na to. Začátek jde skvěle a když dojedu do klíčovýho místa, nenechávám nic náhodě a dám do kroku všeeee a lištu zamykám. Pak už jen nepodělat vyvažování na patě a JE TO TAM! Hned jak seskočim tak samozřejmě přemejšlim, jestli je 8A odpovídající klasa, ale když to porovnám s Těžkou půlkou,Dekrem, Dlouhym kouřem nebo samostatnym Šlukem (všechny bouldry 7C+) přijde mi to těžší a navíc: na lístečku stálo 8A takže se tim už víc nezabejvám, balim věci a v krutý průtrži mračen mizim k autu a domu.

P.S.: Nevěříte mýmu příběhu? O tom že nekecám se můžete přesvědčit zde http://wena.cz/bouldering/video a nebo zde https://vimeo.com/197210814