Labák XVIII a XIX-26. a 27.výjezd

Oba poslední výjezdy jsem se rozhodl napsat do jednoho příspěvku, protože ani jednomu z nás se nepodařilo nic zkosit a tím pádem je to celkově výdoj.

V neděli se k nám se Zákořem přidal ještě Míra a razili jsme směr Labská stráň jako v poslední době velmi často. Po chvíli, co jsme dorazili do Bivaku, přišli další lidi, pes a jedno nemluvně a pod dachem bylo celkem plno. Do toho začalo lejt a přesto, že podle předpovědi nemělo, chcány se stupňovaly a gradovaly. Podle toho vypadala i podmínka. V Bivaku sice nevadí, když chvíli prší (dokud nezateče), ale vlhkost vzduchu má samozřejmě vliv na tření a tím pádem i na moje nebohý pokusy. V neděli jsem navíc testoval nový lezečky. Ořídil jsem la sportiva Genius v domnění, že už nebudu muset vůbec zabírat rukama a všechno za mě vylezou boty. Překvapivě se tak nestalo a znovu jsem se utvrdil v tom, že budu muset kuurevsky zabrat abych aspoň nějakej ze svejch rozlezenejch bouldrů zdrtil. Když jsem zjistil, že no edge špička drží v přeťapávací části Sicka jako hovado, zato paty stojej za hovno, dal jsem pokus v projectu, ale blbě jsem nabral spoďák a tím pádem ani neprostoupil Sicka. Po zbytek dne jsme všichni tak nějak krokovali co šlo. Lezecky žádný hodnoty nepadaly, ale skvadra lidí v Bivaku byla super takže jsme aspoň dobře pokecali......

Ve čtvrtek jsme jeli opět v naší základní sestavě čítající dva lidi = Zákoř a já. Hned co jsme dorazili na místo určení, shodli jsme se, že chyty jsou zavlhlý a podmínka stojí za hovno ( bouldrový pravidlo č. 1- za případnej neúspěch můžou vždy okolnosti, nikdy však slabost ) takže jsem se rozhodl nenalejzat hnedka do svejch nejtěžších projectů a místo toho zkusit předrtit Bílej sex. Nehodlal jsem ovšem cmrndat úplně a zvolil jsem těžší variantu tohodle bouldru, která se leze těžkym Dekrem. Při prvním pokusu jsem Dekřáka prostoupil docela bez bandáže, v madle jsem zapnul forsage a hrnul jsem to doleva a když už jsem si myslel, že budu moct zabojovat v závěrečný pasáži, která mi dělá největší trable, nedostatečně jsem zatížil špičku a pápinky pá. Ani jsem nedal moc pauzu a rovnou jsem se jal zkoušet středovou pasáž v Decentovi. Jde o přelez spáry, kde chci poctivě dodržet linii a brát jenom chyty na hraně stropu tak jak to leze M. Stráník a jsem si celkem jistej, že to tak lezl i autor bouldru R. Štefánek. No, je to peklíčko, který se v tuhle chvíli pro mě změnilo v ultra peklo, když jsem si dal blbě matku, vysmekla se mi noha a prdelokostrčí jsem narazil do kořene nebo jsem dosednul na šišku nebo já nevim co za prevítsví tam bylo. Jistota je, že jsem si kuuurevsky narazil zadnici. Odšoural jsem se do židličky a dával pauzu.

Asi po půl hodince jsem šel dát druhej pokus do Bílýho sexu hard, ale od začátku jsem cejtil, že to na celý nevyjde = uřezal jsem těžkýho Dekra, sotva přešahal kroky z vosku a pak už jsem měl hrozný bandasky a BUM-naražená prdel dosedla na vypráskanou matici. Zajímavý na tomhle marnym pokusu bylo to, že mi zmrzly prsty a to i přesto, že teploměr ukazoval kolem třinácti stupňů. To jsem nepochopil. No nic, po zbytek dne jsem se dorozsekával v nástupu sanšajnu, kterej postupem času opravdu nelehkne-spíš naopak. Po asi hodině marnýho snažení se zakládáním kolene, rozpažováním za spoďák, zkoušením patošpičky a celkově po hroznejch brikulích jsem se odšoural do židličky, kde jsem byl schopnej odpočinout akorát na to, abych si zvládnul zabalit věci a odsunout se k autu. Tam jsme se navíc rozhodli, že dáme den oraz a v sobotu pojedem zas takže příběh o neschopnym rozhadrovanym tělesu nekončí :-) ......