Labák XXII-34.výjezd

​Bouldersnaha nekončí ani teď, na začátku léta, kdy se tření mění na slizení.

Opět skok v číslování. Pro doplnění uvedu, že výjezd číslo 33 proběhl v pondělí do Polska. Konkrétně do Szklarsky Poreby na Czech, respektive Polish Star. Byla to odpolední session, na který jsme tak nějak se Zákořem opakovali kroky. Já zkoušel furt krok do hrany, nabodával se na stisko bodavej chyt a nadával, že mi nejde skok do fakera. Boulder začíná bejt teďka v létě celkem populární a ukazuje se, že se skokem do faku nemá problém téměř nikdo. Já teda jo a fatal hehh.No nic, zablbli jsme dobře, Zákořovi děti se pohoupaly na laně takže to bylo fajn.

Teď už ke čtvrtečnímu výjezdu do Labáku. Jeli jsme celá famiglia tzn. já, žena, Štěpík a naše vlčice. Po příjezdu na Labskou Stráň vypadalo vše good a po příchodu k Bivaku se ukázalo, že je to goood. Paráda. Hnedka jsem se pustil do rozhejbuňsku a přebíhal z běláku do Sicka a hnedka zase do Porna a nevěděl co zkusit. Projektů je tu opravdu hodně - chachá to je mrda. Mám to tu fakt rád. Když ti něco nejde, můžeš se přesunout o metr vedle, kde vede jinej pekelec. Trochu problém nastává, když všechno jakž takž jde a člověk neví, kam dřív. Bohužel pro mě to, že mi jdou udělat jednotlivý kroky, respektive části, nic neznamená. Lezu propojky, který jsou hlavně o vytrvalosti. Nakonec se rozhoduju, že dám pokus v Bílym sexu hard. Hned po nástupu ale podceňuju těžkýho Dekra a smeká mi noha. Dávám deset minut rest a jdu to zkusit Dekrem lehkym v domnění, že je trapnej. Hned dostávám na prdel, když chybuju v programu a chytám blbě stiskolištu. Shiiit. Chce to víc soustředění. Po další malý pauze jdu opět lehkym a tentokrát ho přelezu celkem v klidu, pokračuju do běláku, ale konve se nafukujou. Snažim se na to srát a jedu jak zběsilej, ale v podkřížení do boule se prostě musim pustit. Uf, bělák mi dává čočku.

O moji pauze se přesunujem k bouldru Redpoint, kterej má pochystanej Lucka. Jde rovnou do pokusu s tim, že na první má vždycky nejvíc síly a je vidět, že jí má fakt dost. Celej bouldr drtí s převahou, dostává se až do úplně posledního kroku do madýlka, kdy je potřeba se naváhnout na levou nohu, která stojí na patě ,ale v tuhle chvíli už přece jenom nějaká konev nastupuje a navíc Lůce smeká noha. Dává chvíli oraz a pak ještě nějaký pokusy. Jak to ale probíhá, nemám možnost zjistit, protože jsem tažen malym průzkumníkem do hlubin lesa. Tam rozjíždíme bouldering, těžbu šišek, kamenů a klacků, přskupujem hromady písku, zabraňujeme mravencům v pochodu a v neposlední řadě objevujeme broukomouchu maskovanou za berušku. Prostě úplně novej nekonečnej svět.

Když se vyblbnem a najdeme cestu zpět, jdu dát další pokus v Bílym sexu. Dopadá to bohužel úplně stejně jako minule, přejedu Dekrem do Běláku, nastoupí konev, řežu se jak hovado a pápá. Je to v prdeli no, vybral jsem si samý bouldry, který jsou dost o vytrvalosti a ta mi hrooozně chybí a chyběla vždy. Zlatá Trikolora nebo Pexeso. Tyhle maratony mi nejdou. Na druhou stranu, pro zlepšení neni nic efektnějšího, než se věnovat přesně tomu co mi nejde takže jsem si vlastně lepší bouldry vybrat nemoh.

O pauze jdu opět do čarodějnýho lesa a Lucka drtí Redpoint. Už dává spíš treningový pokusy. Nakonec se vracíme ještě jednou do Bivaku, kde bušim prostředek Decent Fellow. Neni to úplně zlý a rozhoduju se, že dám teď chvíli nátlak na tenhle bouldr. Vypadá to, že v příštích dnech bude sucho, takže orazim a přijedu zkusit, jestli dolezu aspoň do spoďáku v kuse...