Labák XXVII,XXVIII,XXIX-46.,47.,48. výjezd

​Poslední tři výjezdy do Labáku pro mě byly ve znamení dobývání bouldru s názvem Bílý sex s klasou 8A. Tenhle bouldr mi dal pěknou čočku, hlavně kvůli mý ubohý vytrvalosti, která je pro přelez naprosto stěžejní. Navíc, ten nejtěžší krok je pro mě ten poslední. Padal jsem v něm strašnou dobu, pořád dokola až mě z toho málem gajdlo. Kopání do matic už se po čase změnilo v rezignovaný kroucení hlavou. 

Když jsme do Labáku vyrazili v sobotu, řekl jsem si, že do toho dám vše a zkusim to už konečně poslat. Bohužel skála byla netřecí a chyty zavlhlý. I tak se mi povedlo třikrát dolýzt do posledního kroku a na sračky se zhroutit na matku. Po čtvrtý jsem byl už tak kantáre, že jsem sotva uřezal Dekra a pak se odporoučel v úvodní části běláku. Přišlo mi nicméně, že mi bude stačit odpočinek přes noc a že v neděli přijedu a sesekání tohodle pro mě vytrvalostního brutusu bude formalitka.

Samozřejmě se mnou jela žena, která dala několik dobrejch pokusů v Redpointu, ale na vršek se nedokázala propchat a ráda souhlasila i s nedělním výjezdem.

Čekalo nás ovšem krutý zklamání, protože  jenom jedna věc je horší, než usnout na dálnici v kilu za volantem a tou je navštívit Černej Bivak dva dny po sobě. Samozřejmě, že někdo to tak nemá, ale já když se jeden den odrovnám, potřebuju minimálně den, nejlépe dva rest. V neděli jsem byl  totální zombie a nedokázal jsem zkroknout ani Bílej traverz z poloviny, což je asi třetina bouldru, kterej jsem chtěl vylízt. Ta bezmoc mě vydojila snad víc než moje marný pokusy a už v půl druhý jsme se dekovali do fygy. Lůca totiž nelezla vůbec. Prostě na mě koukala a když viděla jak jsem nebohej, ani se jí nechtělo nic zkoušet. Rozhodli jsem se počkat minimálně dva dny, pořádně odpočinout, naladit to pokud možno s počasím a pak se teprve vrátit.

Počasí nás nasměrovalo na čtvrtek. Klesla teplota a bylo sucho. Když jsme přišli do Bivaku a já dával rozhejbuňsk, zjistil jsem, že tření je v mrdách. Nejdřív jsem dal první pokus, kdy jsem spadl kvůli pitomosti už v dekrovi, pak jsem dal druhej a odpad pro změnu úplně v posledním kroku. Chvilku jsem plácal energii zbytečnym nadáváním, pak jsem ale sebral síly, dal pauzu a šel na věc. V dekrovi jsem se cejtil super, voskem jsem taky prostoupil obstojně a když jsem začal brát boule, začaly konve. Naštěstí bylo dobrý tření a mně se podařilo vyklepnout na dvou mrzkejch chytech na kterejch mi vždycky nejvíc nateklo a v posledním kroku jsem kurevsky zarval/zařval a mrd, konečně jsem tu bestii dobyl. Nádhera. Je to sice "jen" 8A, ale dalo mi to snad víc práce než těch málo 8A+ co mám.....

Mezitim se dal do chvatu Jusy, kterej jel s náma a po dobytí Vosku se vrhnul na krokování "lehkýho" Dekra za 7C+.  Jusy má ukrutnou sílu a udělá asi tři shyby na jedný ruce , nicméně tenhle bouldr je o různejch fintách a zasekávání nohou a natáčení se ke skále takže mu chvíli trvá než kroky ochočuje. Když dává pauzu, přesunujeme se na Redpoint.

Na řadě je Lůca, která na nic nečeká a hnedka dává ostrej. Bohužel zmatkuje  a zbytečně se vydojuje a v klíčovam kroku do boule na hraně jí dochází síla a pápá. Nehodlá se samozřejmě vzdát tak snadno a dává pauzu. Jusy mezitim bouldrem proběhne na flash a pak nastává chvíle CH a Lůca jde kosit. Hned je poznat, že to bude o dost lepší než v předchozích pokusech, daří se jí perfektně dodržet program, hnedka dojede do boule, správně posune nohu, mrd do hrany a pak už jenom nepovolit při navalení se na nohu a JE TO TAM!, dává svoje první 6C. Máme radost, protože posunutí laťky se počítá dvojnásob.....

Vracíme se ještě do Bivaku, kde Jusy po chvilce zbombí Dýmovnici a já zatim krokuju nejtěžší pasáže z projectu= začátek Sicka a houpnutí+přidání do spondea. K mýmu překvapení se mi všechny tyhle peklokroky hnedka dařej zvládnout a rozhoduju se, že ještě dám pořádnej pokus. Ten první bohužel následně končí smeknutím nohy a ten další ve spoďáku, kdy už nejsem schopnej přidat. Jsou už ale čtyři odpoledne a já jsem úplně vydojenej takže mám aspoň radost, že jsem nezapoměl úvodní pasáž ze Sicka, která neni úplně zadarmo.

Posléze ještě cvakám foto Lucce, která se vrhla do rozklíčování bouldru Dýmovnice za 7A a když se utaví, balíme a plahočíme se k vozu.