Labák XXXIX.,XL.,-67.,68. výjezd

​Další dva solo výjezdy opět směřovaly do Labáku do Bivaku. Jeden v úterý, druhej dnes-ve čtvrtek. Za poslední tři tejdny už to byl asi osmej  a devátej výjezd a to vše kvůli bouldru Bílej sex hard za 8A+. Tahle výdržovka sestává z bouldru těžkej Dekr za 8A a Bílýho traverzu za 7C. I když to dle čísel nevypadá, druhej jmenovanej bouldr je pro mě větší kámen úrazu než první. Trvalo mi asi půl roku než jsem ho vylezl samostatně, pak jsem jezdil na spojeninu "lehkýho" Dekra a Bílýho traverzu a asi desetkrát jsem spadnul v posledním kroku a teď jsem si vymyslel, že to polezu ještě tim těžkym. No, popsal jsem to už v předešlejch příspěvcích. Absolvoval jsem nepočítaně pádů  z posledního kroku - peklo na zemi, hlavně pro nervy. Naštěstí jedna z mejch vlastností je zarputilost, takže čím víc jsem padal, tím víc jsem to chtěl přelízt a tím častějc jsem do Bivaku jezdil.

V úterý mě uvítalo totální mokro. Dvě lišty z dekra sechcaný ukrutně. Chtěl jsem jet hned domu, ale zkusil jsem si aspoň obout boty a konec běláku byl suchej. Rozjel jsem teda marnou session, kdy jsem sotva překonal samostatnej dolez bouldru. Tím jak to hrozně nebralo a jelo, musel jsem vymyslet novou metodu na přendání nohou, protože tou svou jsem to nebyl schopnej přehodit. Když jsem to vypiloval, přišlo mi, že se to zlehčilo a i když jsem značně pochyboval o možnosti úspěchu, sedl jsem pod nástup a rozjel pokus. S největším vypětím sil jsem uřezal těžkýho a to mi vzalo tolik, že jsem ani k místu, který jsem měl nově vymyšlený, nedojel. Navíc mi mokrý lišty hrozně sedřely kůži a když jsem chtěl dát druhej, ani jsem nebyl schopnej nahoupnout první lištu v jakym jsem byl palu. Musel jsem tím pádem opět ustoupit poražen.

Ve čtvrtek jsem skoro celý dopoledne laboroval u kompu a překlikával různý webkamery a předpovědi, aby se neopakoval marnej výjezd. Nic jsem bohužel nevykoukal, tekže jsem se rozhodl prostě vyrazit a sčekovat situaci na místě. Čekalo mě velice milý překvapení. Přesto, že nefoukal vůbec vítr, Bivak byl suchej. Navíc, když jsem se poprvý dotknul skály, pocejtil jsem neuvěřitelnou a dlouho neviděnou věc a sice drhnicilín. Kdyby se mě někdo chtěl zeptat, čím se tření řídí, ve smyslu, kdy ho lze očekávat a kdy ne, musel bych popravdě odpovědět, že nevim ani zbla. Najezdil jsem se pod tenhle Dach opravdu hodně, ale nikdy jsem prostě zákonitosti tření neodhalil. Samozřejmě vichr a zima ho zaručuje, ale dnes neprobíhalo ani jedno a skoro ani to druhý, protože svítilo slunce a bylo kolem deseti stupňů.

Všechny kroky mi šly hned, akorát jsem se musel vrátit ke svýmu starýmu způsobu přehození nohou. Po rozhejbání a orazu jsem šel do prvního pokusu. V pohodě jsem dal dekra, voskem jsem to taky uzdvihal ještě v pořádku a pak boule. Bitkařil jsem jako zvíře a povedlo se mi dostat až ke kroku, kterej mi pije krev a i ten jsem udělal! Uuuuuž jsem myslel, že to je doma, když v tom šup! levá pata vypadla a pápá......Kuuu.va shiiit to bylo ale opravdu veletěsný....uuuf! Chvilku se vzpamatovávám z amůčku a pak dávám rest.

Mám v plánu zevlit třičtvrtě hodiny, ale už za půl jsem celej nedočkavej a jdu na to. Celou věc už mám strašně nachozenou a jedu automat, což se mi stává u tohodle druhýho pokusu osudný. Vypadává mi pro změnu pravá noha a to v úplně nejlehčím místě z nejlepšího stupu. Co jsem měl dělat? Kdybych se rozplakal, stejně by mi to nepomohlo. Sebral jsem teda všechny zbylý síly, znovu jsem zapletl nervovou soustavu do udržitelnýho uzlu a posečkal další půl hodiny.

Třetí pokus byl toho dne podle mě poslední možnej. Už v dekrovi jsem funěl jak zviera, vosk good a pak nastal obávanej traverz po boulích. Naštěstí pro mě to dneska fakt třelo a i přesto, že se mi zase smekla noha, nepustil jsem to a v závěru dokázal zabojovat a ten prašivej top urvat - YEEES! Velká radost a dloooouho očekávanej moment.

Vzápětí kontroluju telefonem Zákoře, jestli nebude mít čas jet v pátek, protože to pravděpodobně bude suchý, ale musí do práce. Znamená to pro mě, že se můžu utavit na prach. Zkoušim kroky v projectu, ale na strůpek nemám už nárok. Vybírám si teda nejkratší z dosud nevylezenejch bouldrů a tím je Snědá kráska left za 7C+. Musim chvilku vzpomínat jak byl začátek, ale tření se snad ještě zlepšilo nebo co a já jsem v dobrý náladě a v laufu z přelezu a když nastoupim do pokusu, daří se mi nepustit se až do topu. MRDA! Dnešní den je super zakončenej a můžu spokojeně zmizet.