Mlýnský vrch 13.12.2017

Včera jsem jel vyzvednout od Cháróna lístek na věčnost. Na to abych překročil řeku Sti(y)x, nebo abych dokonce seslal na kolena samotnýho Chárona jsem zatím slabej, nicméně Lístek je první krůček k tomu Podsvětí si podmanit. Jak už jsem psal minule, nejdřív mě samozřejmě zajímala varianta Lístku ze stoje = 8A.

Na Mlejňák jsem dorazil trochu se zpožděním, protože Praha je ve všední den pokaždý v záseku. Matice jsem rozhodil nejdřív pod bouldrem Machetas 7C+, kterej vede na Škuner. Měl jsem už z minulejch návštěv vymyšlený co a jak, takže jsem rozehřál prsty a dal pár ostrejch pokusů. Za chvíli se z nich bohužel staly pěkně tupý pokusy, protože nasednutí a nabrání lištostisku do kříže mi ne a ne vyjít. Po nějaký době mě celá tahle skrčopakárna přestala bavit -ne že bych to někdy nechtěl vylízt- a vzhledem k tomu, že jsem sem přijel na superboží lajnu, dávám přednost hlavnímu cíli, přesouvám matice pod Podsvětí a rozmisťuju techniku. Hned první krok je pekelnej takže si nejdřív zvykám na zámky, bolej a pálej, navíc teplota je sice perfektní, ale jakmile visim chvilku za konečky prstů, začínaj mrznout a znecitlivěj. Menší problém, když vlastně celej boulder vede po malejch lištách. Zanedlouho se mi daří opět ochočit tah číslo jedna, následuje kreténský zamčení levačkou a skok do vrtule do pozitivního bočáku. Je mi jasný, že skok do vrtule zní blbě a taky že to je pěkně dementní, ale fakt jsem nebyl schopnej vymyslet jinej způsob. Levou nohu až na nástupní chyt nezvednu, stupy na pravačku jsou nahovno, nejde ani vyměnit noha kvůli sklopení prvního stupu a celkově mě to v tomhle místě prostě nesedí, vyhazuje mě to a jediný co jsem tím pádem za tři návštěvy vymyslel je skok naférovku. Celý tohle ekstempóre se mi asi napopátý daří udržet a vzhledem k suchosti skály uuuuž myslim, že to je v kabele....pobírám teda levou pozitivní lištu, pravou našahnu do krystalobočáčku, je to sice sračka, ale aspoň na správnou stranu sklopená, a teď už musim improvizovat, protože v tomhle místě jsem ještě nebyl. Nahazuju teda levou patu, tahám za ní a daří se mi došahnout do lišty, která mě ovšem svoji sračkovostí překvapuje. Není to tak, že bych za ní už odešel nahoru, jak jsem si myslel. Do toho už necejtim prsty Kuuurva, boj jak idiot, vim, že další, asi dvacet centimetrů vzdálená lišta je mega a znamená top, nicméně nejsem schopnej do ní prodloužit, natejká mi, snažim se šermovat nohama a když už začínám bejt komplet na kaši, uvědomuju si, že jsem vlastně celkem vysoko a normálně se posírám a zbaběle a dobrovolně(hrozný, ale přiznávám) skáču dolu. Následujou všechny nadávky světa, pláč a pauza.

Po uklidnění čekuju prsty a jsou na totální sračku. Už ani v přelez nedoufám. Do toho mi volá Magnus, kterýmu to všechno s brekem vypravuju, naštěstí mně nedá prostor moc dlouho průjmit a rovnou mi řiká, že bych to měl spráskat, abych stihnul ještě přejet se světlama na Vyhlídkovou. Tak jo kva, ještě do toho du. Prstum se už nechce držet ani flaška s vodou, ale naposled je morduju v lištách, dávám tah a udržim vývlaj, jooo tak teď už to nesmim pustit dohajzlu- když dojedu do místa, kde jsem minule skočil, daří se mi i přes zcepenělý prsty situaci udržet jakž takž pod kontrolou a natáhnout se do už dobrý lišty. Nabírám jí  blbě, smekaj mi nohy, ale je jasný, že teď nebo nikdy takže se nepouštim a bitkařim do poslední chvíle, než stojim na madle v plotně Joooooo Kurva To byl boj jak zmrd!!!! Mám velkou radost a tohodle bouldru si extra cenim. 

Po krátký pauze ještě naznačuju sedovej krok, ale jsem schopnej ho naznačit jenom z bočáku, kterej je nad šipkou, poskok do něj budu muset ještě dořešit. Na závěr ještě nalejzám do Hadesa, ale tam předvádim něco, co by se dalo nazvat jako naprostá komedie, balim teda cajk a jedu za Magnusem a Džanglim na Vyhlídkovou. Tady se ještě účastnim večerní kosby na Megalitu, ovšem pouze jako divák a nakonec nezbejvá, než absolvovat oblíbenou cestu domu, která se díky koloně v Prague klasicky protahuje na velekrutý třiapůl hodiny........