Modřín 23.,26. a 28.9.

Poslední tři výjezdy jsem směřoval na Modřín. Hroznou dobu jsem tam nebyl a oblast je to víc než mrdózní. Spousty pro mě neznámejch těžkejch bouldrů a co jsem koukal určitě je tam ještě potenciál nějaký další vytvořit.

V sobotu 23. jsem jel hlavně otestovat jestli budu schopnej lízt dva dny za sebou, když nepodcenim doplňování energie po předchozím dni a celkově dodržim nějaký zásady správnýho žraní. Jak už jsem se zmiňoval, vybral jsem si poradce na výživu a momentálně se snažim proniknout do tajů úvodní fáze, kterou mi prozatím sestavil. Zatím mě to baví a vzhledem k tomu, že se cejtim celkově líp už po tejdnu snahy-dokonce zhruba kilo šlo dolu , myslim, že jsem se vydal správnym směrem.....uvidíme.

Jeli jsme ten den se Zákořem, že mrknem dozadu na Modřín, kde jsme byli naposled minulej rok. Hned po příchodu nás samozřejmě upoutal Magnusův krásnej projekt ala Medvědice jako svině a hned jsem mu musel volat, že to je bomba. Bylo ovšem jasný, že jde o peklohell takže jsem spíš zahájil očumování sedumcéček hned vedle. Do oka mi padnul Jarda Jágr 7C. Dokonce jsem se ani neozhejbával a že to hnedka pošlu na fleš haha, celkem machrovinka, nicméně hned jsem nastoupil, pobral lišty a uuuž jsem skoro vypálil do dobrýho, když v tom BUCH - prdel sedla na matici. Hnedka zjišťuju, že jsem přehlídnul stup a když se na něj postavim, daří se mi krok udělat. Škoda fleše, ale vzhledem k tomu, že se mi daří bouldr poslat hned na druhej pokus, mám i tak radost. Ve výlezu teda trochu zmatkuju, protože mi nepřijde košer utýct doprava, ale nakonec se správně rozhoduju, že nemá smysl řešit hovadiny a přes pravej stup odcházim. Super začátek. Vzápětí se snažim rozkódovat věc s názvem Aix zwei drei, kterou Magnus se Zerosem zvedli na 7C+ takže bylo jasno, že zadarmo tu pšenka nepokvete. Úvodní kroky celkem chápu, ale nejdou mi pobrat dvě jamčičky těsně pod topem, respektive nejdřív se naučim poskočit z jedný do druhý levačkou, ale pravá ruka, která v tu chvíli u pasu drtí stisk na hraně, nejde uvolnit, natož s ní máchnout nad sebe. No nic, vzdávám to a znovu volám Magnusoj, co že je za bouldr vedle Jardy Jágra. Dozvídám se, že je to 7C+ s názvem Afterparty a je zřejmě bez opakování. To je motivace jako prase. Celkem rychle se mi daří ochočit nástup (-nutno říct, že muj způsob určitě není nic pro lidi většího vzrůstu), ale bouldr je vysokej asi pět metrů a vede kolmou plotýnkou, ve který nejsou na první pohled moc vidět chyty. Stojí mě několik nálezů, než se dostávám do vrcholový pasáže a v poslední liště mám už tak nateklo, že musim skočit dolu. Dole samozřejmě lamentuju, že jsem zvolil špatnej směr a měl jsem skočit nahoru do topovýho madla, ale je to dost vysoko a já na sráč. Balíme proto věci a jdem se dokašit dopředu. Zákoř na Mandragoru up a já chvilku beznadějně oblejhám Plechovou Berušku. Vzápětí mizíme home.

26. v úterý jsem vyrazil s rodinkou a zamířil rovnou na beruchu, že to tam jako zkusim posekat. Bohužel při vystupování z auta začíná chcát a všude je hrozný mokro. Když se mi podaří s mym tříletym synkem překonat suťovisko, jsem celkem mile překvapenej a nabejvám dojmu, že to půjde. Hnedka testuju dolez bouldru Frndinka s klasou 7C+ a příjde mi ok. První kroky mám z minule jakž takž pochystaný takže zkouším a HLE! nebo spíš KUR.A, zjišťuju, že jsem na jeden krok zapomněl a sice ten nejtěžší. Jde o kříž z mokrýho hnusochytu, ze kterýho se dělá rozpažka v Beruše, do pozitivní lajsny. Vzdálenost mezi chytama asi 15cm, přesto se následující asi dvě hodiny marně snažim tenhle krok udělat. UUf! Když malinko ustoupí ošel (samozřejmě jen díky strašnýmu palu prstů) zkoušim kroky z Beruchy. Rozpaž neudělám, ale to přičítám špatnýmu tření (určitě ne tomu, že jsem slabej hehe). Vývlaj nohou a dolez mi jakž takž jde. No a tím se dostávám k  třetímu bouldru co tady vede a sice Doly Modřín 7C, nástup po hrance a dolez jako Berucha. Chvilku zjišťuju co a jak, u toho zadržuju slzy jak mě pálej prsty a nakonec dám několik marnejch pokusů. Když už mi hrozí, že mě gajdne vyčerpáním, koukám a nevidim našeho psa. Ptám se ženy, jestli neví kde je a je jasno, že to neví ani ona ani já a pes je někde v prdeli. Dávám si dohromady, že za chvíli vlastně padne tma, rychle všechno balíme a za mocnýho volání ustupujem se synkem suťoviskem dolu. Selma se naštěstí dole objevuje, ale abych šel ještě něco zkoušet, na to nemám.

Po jednom dni restu vyrážíme s rodinkou znova a sice na svátek nejsvatějšího Václava (mě). Sváteční den se musí přece vydařit! Na parkingu se potkáváme s Mlejnisem, Dejvem a Jusym a rovnou to hrnem na Doly Modřín=suťoviskem pod Beruchu. Není nic lepšího než mít na zádech dvě matice, na břiše batoh a do toho poponášet synka přes šutry a celkově se s nim proplejtat neprůstupnym terénem eehh. Na místě se naštěstí ukazuje, že šutr je sušší než minule a nic nebrání po chvíli rozhejbuňsku zavdat pokusy. Jednou mi spadne pata, z druhý ale posílám a to i přesto, že za chodu se rozhodnu změnit betu dolezu. Nic jinýho mi ovšem nezbejvá- na původní jsem neměl sílu. Chvilku po mně posílá i Dejv a do toho přichází Bafik a z kabely mu čouhaj skalpy bouldrů Big Game 8A a Mandragory za 8A+. Uf Uf. Chvilku ještě pozkoušíme nějaký ochcávky Frndinky, bohužel na přelez to pro mě nevypadá, balim teda matice a přesunujem se dozadu, kde je muj hlavní cíl a sice málo lezenej highball Afterparty 7C+. Zeros s Magnusem, Ríšou a Vencou už jsou na místě takže matic dostatek, nezbejvá než se na to vrhnout. Prsty mě teda už zas pálej jak zmrd ale asi napodruhý překonávám úvodní gymnastiku  a plazim se stěnkou až do poslední odtlakový lišty, ve který se pro mě minule lámal chleba. Přijel jsem s jasnym plánem-z odtlakový lišty beze strachu skočit do topu a přesně o to se i snažim, nateklo mám jak prase, stupy nahovno, ale zatínám zuby a přesto, že mi při odrazu smeká noha, daří se mi madlo udržet UUff! Mám velkou radost, high ball se skokem na závěr je vždycky výzva, navíc údajně je to první opakování (autor je asi O. Beneš) takže radost se násobí. Hned po mně se daří přelez i Zerosovi, kterej nahoře žádnej krkolomnej skok nepředvádí,  pobírá v klidu mikrohrůtek, zvedá nohu vejš a staticky šahá do madla. Nj určitě elegantnější řešení, nicméně ne tak dobrodružný ....... po tomhle mazci už nejsem schopnej kvůli palu skoro ani šahnout na skálu tak pozoruju ostatní jak drtěj a je na co se koukat: Mlejnis flešuje Jardu Jágra, Dejv dává to samý na druhej, Jusy zanedlouho taky asi na druhej, Lůca bojuje jako lvice ve vysokym 6B, ale nakonec nechtěně pošle asi pětimetrovej fláj- naštěstí matic bylo fakt kotel takže odchází s úsměvem. Kluci  se po chvíli rozprchli ještě někam za roh drtit, ale my jsme oba na kaši takže balíme a vydáváme se na pochod k autu.