Modřín 30.9. a 2.10.2017

V sobotu 30. jsme s rodinkou vyrazili na Modřín znovu. Původně jsem chtěl jet až v neděli, ale bylo tak krásně, že jsme prostě nemohli zůstat doma. Vymyslel jsem si, že nepůjdeme až dozadu, ale prozkoumáme hned nejbližší sektor tzn. bouldry Dýka 8A a traverzek s názvem Chosé nepřijel za 7C. Ohledně Dýky jsem věděl, že to není nic moc pro krátkýho, nicméně šutr to jest veleboží takže bylo záhodno kouknout se, jestli to přece jenom nějak nepujde rozpřahat a ušpičkovat.

 Hned jsem se vrhnul na krokování. První dva pohyby jsou jasný, napalm do hrany z madýlka, takže to moc nevymejšlim-jenom koukám, jetsli mi vyjde rozpřah- a začínám tim, že zkoušim hákovat špičky a ručkovat po oblý hraně. Rovnou je jasno, že budu muset vydržet hroznou tenzi, protože jsem naplej jak struna. Naštěstí se ukazuje, že všude jakž takž došahnu. Ochočuju teda první zandání špiček, posun rukou, potom se musim rukou vrátit dolu, abych vyndal levou špígru a to mám fakt na knop. No nic další krok vymejšlim přichytnutím dírostisku(kterej asi nikdo nebere) a za něj přendavám levou špičku. V tomhle místě mám největší problém a dooost dlouho mi trvá, než přicházim na to, že ojeb nenajdu a musim prostě kreténsky zabrat. Poslední kroky vymejšlim trochu jinak, než jsem nakoukal na videu, protože i když kopnu špičku napřed, nic mi to neřeší. Volím variantu zašlápnutí stupu, vyndání pravý špičky, pravá pata a BUM! do madlohrany. UF! Asi po hodince mám vymyšleno a vracim se na začátek zjistit, jestli vůbec udělám první nálet. Hrozně blbě se sedá ke startu, ale když to konečně vymyslim, daří se mi vyslat pravou do přídrže a po krátkym přemlouvání hlavy se učim i poskok do hrany. No a je to. Kéž bych to tak dneska vylez, řikám si, protože jediný 8A, který jsem dokázal za den rozkódovat i vylízt, byla Trikolora(mimochodem ta je hned za rohem), ale ta mi fakt sedla a zabrala sotva čtvrt hodinky. Tady je to něco jinýho, bouldr mi moc nesedí, jsem v něm naplej jak zmrd.

No nic, přesto, že už jsem celkem kantáre, dávam pauzu a šteluju foťák. Do toho samozřejmě odcházim ještě natočit ženu, která za rohem posílá bouldr Pocestný za 6B takřka na fleš(2. pokus). Chvilku jdu ještě mrknout ke Štěpánkovi do domku, kterej postavil o kus níž a celkem si to tam vymazlil-nechyběj kamna, sklad dřeva a aby se člověk dostal dovnitř, musí otevřít závoru.

Po pauze jdu konečně na pokus. Napálim hranu, špičkuju, přibírám dírostisk a čus-špička vyjela. Nevadí. Dávám zase rest, opakuju to samý s tim, že tentokrát mi špička nevypadává, dostávám se až k hraně, ale než ji chytnu  totálně mi umře pravá ruka. Ani se jí nedivim, celou dobu jede jako divá ve strašnym propnutí. Po další pauze zase něco poseru vprostřed a nakonec asi napočtvrtý dojedu úplně do posledního kroku, ale ta pravá ruka je prostě zase na kaši kašoucí, rameno skoro vylomený a BUM, jsem dole. UF UF! Celkem bitka. Je jasno, že tohle dneska nedám, což mě mírně řečeno sere, ale co se dá dělat. Jdu si spravit chuť dolu na traverzek v kolmym s názvem Chosé nepřijel a klasou 7C. Nejdřív nic nevymejšlim a zkoušim fleš. Asi po čtyřech krocích se musim pustit kvůli palu prstů a bolesti nohou v lezečkách búbú..... Dávám chvilku oraz, vymejšlim pořádně betu a jdu do toho. Tentokrát kosim skoro celej traverz, stojí mě to strašně přemáhání, pal prstů je kuerevskej, když v tom dojedu do posledního kroku a Bum! Kuuur.a, tolik jsem se snažil! Nevadí-zdá se mi, že to ještě po pauze půjde. Bohužel se mi daří dojet opět pouze do posledního kroku a zřítit se na matici. Nadávky zesilujou a poté, co se mi tohle stane ještě dvakrát, musim v naprostym vztekozáchvatu sbalit věci a úplně na sračky utýct k autu.

Doma koukám na počasí a je jasný, že budu muset vyrazit nejpozději v pondělí, protože už ten den večer má začít lejt. Přesto, že se ráno cejtim úplně zkrosenej (přitom jsem se celou neděli skoro válel) vyrážim dle plánu na Modřín zas. Na místě vypadá všechno dobře, je sucho, tělo se po rozcvičení tak nějak adaptuje na tenzi a hned první pokus mi přijde celkem nadějnej, bohužel v závěru mi i přes kurevskej boj, hrozně odumírá pravačka a musim se pustit. Shiiit. Dávám asi hodinu pauzu a v hlavě si vymejšlim drobný ulehčení a koukám, kde přesně musim oblou hranu v závěru ždímat. Druhej pokus rozjíždim asi nejhůř ze všech, nicméně když dojedu ke konci a pravačka začíná zase scípat zatínám zuby a snažim se to nepustit za žádnou kurva cenu a HLE! snaha se vyplácí a já visim v topovym madle. Juchů!!!

Paráda. Ani moc neodpočívám a hrnu se ztrestat ještě Chosého, kterej nepřijel, ani pod něj moc nedávám matice a ještě na vlně z první posílám i když pal už je hroznej. Yes! No a co teď he? Tělo je na kaši,ale hlava by ještě lezla. Vracim se tím pádem pod Dýku, kde mi zbejvá ještě rozkódovat přímej výlez s názvem Kudla v zádech a klasou 7C. Dřív to bylo 8A, ale kluci objevili chyt, kterej prvovýstupce nebral takže klasa spadla. Nehodlám si nic ztěžovat, chyty, který tam jsou beru všechny a po chvíli klíčování se mi daří pochopit o co go a z první posílám i tohle. Nahoře se koukám na ruce a růžový fleky po celejch dlaních mi jasně naznačujou, že už to dnes stačí a můžu zmizet.