Modřín VI-20.výjezd

​Dneska jsme s mojí ženou opět zamířili na Modřín. Předpověď vypadala podle norů blbě, ale na forece žádnej déšť neukazovali, takže jsem se rozhodl to risknout a doufal, že Nymfa nebude vlhká. Nerad bych ji chuděru nechával dlouho čekat. Teploty dávaly jistou naději, že pokud bude něco padat, bude to sníh, což na lezení tolik nevadí, pokud se ho nehrne z oblohy gigamnožství. Po absolvování klasickýho kolečka přes Jablonec, odevzdání Štěpíka k babi a znovunaložení matic, jsme kolem půl desátý vyráželi a pálili to směr Modřín.

Po cestě jsme získali dobrou náladu, protože svítilo slunce, pofukoval vítr a bylo už od Chrastavy sucho. Na místo jsme dorazili kolem půl dvanáctý a já jsem celej nedočkavej hekticky balil matice a letěl nahoru k Buttermilku v napětí jak to s Nymfičkou bude vypadat. Po hroznym výstupu se třema maticema dorážim ke svýmu dnešnímu cíli a je to v totální palbě!! Nejenom, že je všechno suchý, ale ještě k tomu fouká vichr jako prase a skála díky nízký teplotě perfektně lepí...Juchů, raduju se a hned dávám krátkej rozlez a pouštím se do opakování jednotlivejch kroků. Opět se ukazuje, že jsem od pondělí zapoměl o jakou jde tenzi a chvíli mi trvá, než se přeladim do řezacího modu. Navíc, když zkoušim krok doleva do mrdoidníka (fakt nevim jak mám tuhle dírko-boulo-skoro i klemovací lištu pro dva a půl prstu nazvat) trhám kůži z boku prsteníku. Shiiit, chvilku jsem v pláči, ale nakonec vybaluju tejpu a zjišťuju, že mi pro žádnej krok vadit nebude. Dávám teda pauzu před pokusem.

Asi po čtvrt hodině naladim ženě do ruky foťák a jdu na to. Nástup jde dobře, špičku hákuju, dva poskoky, lišta, mrdoidník, přidání a mrd pálim to do lišty a drrržim. Paráda, v tuhle chvíli už vim, že mi stačí jenom "splnit rozkaz" a nedotknout se rampy pode mnou. To se mi naštěstí daří a už se škrábu hore!! Paráda jak sviň, 8A+ jsem vždycky musel přemlouvat fakt dlouho a tenhle kousek mě pustil hned druhou návštěvu prvním pokusem. Mám radost a ještě než sundám lezečky, šteluju foťák, aby mi Lucka cvakla pár fotek.

Po chvíli se přesouváme na Špičák, kde má žena od minula rozdělanou levou hranu za 6A. Ukazuje se, že je to docela oříšek, nebo spíš ořech jak sviňe. Hranka vyhazuje a lišty na pravačku jsou fakt malý. Lůca navíc bojuje i se zmrzlejma prstama. Sem tam poletuje sníh, sem tam vysvitne slunce, ale vichr teplotu snižuje o hodně.

Když už je žena zmrzlá na kost, jdu se mrknout k Mandragoře. Vzhledem k tomu, že mě prsty žhnuly už po ránu, nejsem schopnej nic moc pobrat aniž by mi u toho skoro nevytryskly slzy. Daří se mi nicméně konečně nastoupit a po chvíli začínám i rozumět programu pro Mandragoru up za 8A+. Rozumět ale v tenhle moment neznamená udělat, spokojuju se teda s tim, že jsem schopnej fixnout na pravačce tak, abych byl levou zhruba pět čísel pod lištou. Pak jsem schopnej přendat nohu na nástupovej chyt a pobrat bočospoďáček. Po hraně následně hmátnu, ale neudržim. Budu sem prostě muset přijet se silou a kůží. Ještě než odcházim zpět ke Špičáku podpořit svoji drahou polovičku okukuju boulder Fenomén za 8A od M. Stráníka co vede po pravý hraně a to je MRDA! Budu sem muset jet se Zákořem a zkusit zač je toho loket. Takhle sám bych se bál byť jen nastupovat a po Lucce nemůžu chtít, aby mě zkoušela chytat.

Na Špičáku je to furt stejný. Hranka zas až tak nebere, blbý stupy a malý lišty na kterejch umrzaj prsty. Nicméně Lucka bojuje a posledním pokusem se dostává asi půl metru pod vršek, ale na závěr jí už nezbejvaj síly.

Odebírám se teda zpět na Mandragoru up, ovšem je to dobrý jenom k tomu, abych si ujasnil, že dneska už opravdu nic nepude. 

Balíme teda věci a odcházíme.