Modřín VII.-78.výjezd

​Další výjezdy po pauze, kterou zapříčinila návštěva zubní chirurgie, proběhly minulý pondělí, pátek a tohle pondělí (včera). 

Minulej tejden jsem dvakrát navštívil Sněžník. Pondělek byl v totálních mrdách, na šutrech sice ležel trochu sníh, nicméně mrzlo, svítilo slunce a skála drhla jako prase. Hnedka jsem se hnal ke Gambě za 8A, kterou jsem měl v plánu drtit. Měl jsem radost, protože byla na trout, akorát výlezový chyty jsem musel zbavit sněhovýho nánosu. Začal jsem slibně, hnedka jsem udělal dva zdvihy za spoďáky a krok za hranu. V tuhle chvíli jsem věděl, že musim nějak založit klíčovou patošpičku. Zkoušim tím pádem kam by asi tak šla založit až jednu možnost objevuju. Bohužel tam ta bestie drží jenom když se jí chce a já nemůžu přijít na to v čem je ten fígl. Prostě jednou vypadne a jednou drží. Ladim to ladim až zjišťuju, že už jsem asi hodinu v ošelu a měl bych dát pauzu. Když vylezu z ďoury a naliju si kafe, koukám, že bych tu patošpígru asi měl založit jinak a sice pořádně pod strůpek, aby se měla možnost líp zaseknout. Hned zahazuju hrnek a hrnu se do ďoury a testuju novej nápad, hohó to je vono, noha tam drží jako to prase. Chvilku ještě ladim porovnání nohou, abych byl vůbec schopnej patošpígru založit. No nic, další úsek je vyřešenej a teď už se jenom poprat s mokrou hranou a vymyslet výlez. Ukazuje se, že to není jen tak, protože tělo má tendenci vystřelit jako dělová koule a u toho se mi nedaří se nedotknout. Jo a když mluvim o tom dotyku, super taky je, že když člověk šahá do hrany tak je hlavou asi 0,00001 milimetru nad šutrem. Musel jsem to nakonec zkoušet bez čepice, protože jsem vždycky cejtil, že se o šutr otírám. Nakonec celou věc řešim táhnutím nohy po skále a tím brzdim kyv. Mám zkroknuto, dávám pauzu a jdu do pokusu, Bohužel se ukazuje, že jsem už na sráč a nejde mi krok za hranu. Nevadí, řikám si, nechám si to na příště. Hrnu se ještě k Procesu za 7C+, kde se mi daří poladit kroky, který mi chyběly a sice otočka a výlez, na celý ale nemám páru, takže balim a úplně zmrzlej sestupuju k autu.

Další návštěva Sněžníku proběhla v pátek. Těšil jsem se jak si jedu pro přelezy, ovšem jakmile jsem dorazil na místo, uvítaly mě komplet zdojený šutry. Z Gamby kapala voda, z Procesu voda stříkala. Natočil jsem aspoň Lucce jak se leze Leštěnka, i když  je pravda, že moc ukázkovej způsob jsem nepředved. V podstatě jsem to lezl jako blbec, ale omluvou mi budiž totální nachcanost kamene. Do toho přichází Ondra Beneš a potvrzuje mi, že je všechno fakt ukrutně zdojený, že byl i v Bahře a tam taky na hovno. Přesunuju se tim pádem kousek vejš na boulder Mefisto s klasou 7C. Vůbec mi tahle věc nejde, asi proto, že mě serou chyty v klíčovym místě. Jsem  na ty ostrý bolavý zobáčky moc ubulenej. Nakonec vymejšlim totální silovou brutalitu, kterou bych se jim mohl vyhnout, ale neumim si představit, že bych to byl schopnej udělat v kuse. Po chvíli mě to přestává bavit a jdu ještě pod Dry County, že si ještě zatraverzuju. Počasí má bohužel jinej názor a začíná průplach. Chvilku se ještě schovávám pod převískem a nechávám pořádně nadojit bouldermatky, abych neměl cestu k autu úplně zadarmo a pak si všechno to nacucaný svinstvo naložim na záda a šnečím krokem se vleču k úpatí a domu.

Včerejší vejlet byl obzvlášť výživnej. Sněžník byl v mlze, což jsem viděl už od Děčína, nicméně na parkingu stály nějaký lezecký káry a foukal vichr jak idiot, naložil jsem teda matice na záda a vystoupal nahoru. To co jsem tam uviděl, mě opravdu nepotěšilo. Už u totálně zechcanýho Metra, Porery, Choroše a všech bouldrů vedle cesty to začalo smrdět průserem. Smířil jsem se s tim, že zase polezu Mefisto nebo Dry county, který bejvaj suchý i v těch nejhorších dnech, ovšem včerejšek byl horší než nejhorší. Nešlo najít ani mikrometr čtvereční suchý skály. Zechcaný bylo fakt vše, výlezy, hrany na vichru, převisy, stropy....zkrátka vše. Aniž bych sundal matice a batoh ze zad, obkroužil jsem celej Sněžník a sešel k autu. Záda mě bolely jako prase, ale ještě jsem se nechtěl smířit s tim, že pojedu domu  bez jedinýho lezeckýho kroku a přesunul jsem se na Modřín. Moje teorie byla, že je níž a mlha tam nenadělala takovou paseku. Bohužel zechcanost se nevyhla ani Modřínu. Buttermilk durch, study break taky, dokonce Mandragora jak kdyby jí někdo sestříkal vapkou. Běs. Nakonec jsem se usadil pod study breakem a zahájil svačinu, že se jako posílim před odchodem, protože štrádování mi sebralo skoro všechny síly. Jak tam tak sedim, rozhoduju se nakonec, že přece jenom zkusim něco lízt a volba padá na nejsušší věc (i tak dost zlitou), kterou mám za zády a sice Kitkat 7B+. Jde jenom o dva, tři kroky a byl to jedinej bouldr, ze kterýho nekapala voda. Naplácal jsem mágo na stupy a zahájil kosbu. Nejdřív jsem si myslel, že to nějak vochčiju nějakym úchopem, nebo fintou s nohama, ale to bylo bez šance. Až když jsem se dostal do bouldrovýho módu a kurevsky zabral, podařilo se mi kroky udělat. Zapnul jsem foťák a dal pokus, netrefil jsem chyt. V druhym jsem už držel horní dobrou boulolištu, ale noha se ukázala značně neukázněná, protože vyjela a mikrotečla matici. Dotyk jsem bohužel cejtil takže pápá. Už jsem se na to chtěl skoro vysrat, když v tom dorazil Honza Zíma a s nim i trochu energie a lepší nálady. K tomu donesl další matice, opřel je o šutr a mně se s jeho podporou nakonec podařilo bouldr zdrtit, i když musim říct, že na poslední možnej pokus. Uf! Nakonec se jdeme ještě mrknout, kde je Plechová Beruška a Rybanaruby a těsně před padnutím tmy mizíme k autu.