Modřín VIII.-85.výjezd

Včerejší výjezd za boulderingem byl opravdu náročnej a krkolomnej.Naše posádka čítala pět lidí, já, Zákoř, Magnus, Ondra Šnopl a Aladin. V autě jsem byl  přehlasován (za všechno utrpení může Magnus -pozn.redakce)​ že se místo na můj vysněnej krásnej vyhřátej Modřínek pojede do říše přísnýho dodržování zákonů a vysokejch pokut, do Saska. Nikdo nevěnoval mýmu protestu pozornost, auto se stočilo v Děčíně směrem k hranicím a jeli jsme. Popravdě jsem byl rád, že jedem do Saska, protože jsem tam ještě nikdy nebyl a těšil se, že navštívim novou oblast. Cesta tam je samozřejmě tajná, protože tam panuje zákaz lezení, ale i kdyby mě mučili, stejně bych nebyl schopnej přístup vyzradit, jelikož jsme se motali mezi německejma vesničkama asi hodinu než jsme konečně dorazili na místo. Slunce pálilo, nádhera, naložili jsme náš klasickej velenáklad na hrby a vyrazili. Hned v úvodu mě překvapila obtížnost přístupový cesty, protože bylo potřeba, abychom slezli po strmejch a úplně sechcanejch schůdkách. S třema maticema na zádech a batohem na břiše to vidim na 7C boulder (SD 8B). Už v tuhle chvíli bylo jasný, že je celá naše cesta zřejmě marná, protože veškerý okolní skály byly zlitý od shora dolu, včetně převisů a stropů. I tak jsme v cestě pokračovali, abychom se na vlastní oči přesvědčili, že si tady dneska opravdu nezalezem. Při marnym hledání suchýho místa na šutru jsme nicméně navštívili dechberoucí skalní balkónovou jeskyni s vodopádem. Nádherný místo, který mi zčásti vykompenzovalo pochod o hovně. Když jsme prozkoumali všechny možnosti a ujistili se, že tady se opravdu kvůli všudypřítomnýmu slizu nikde neudržíme, obrátili jsme se a po již zmiňovanejch strmejch a sechcanejch schůdkách se vrátili k autu. Bylo kolem jedný hodiny, všichni jsme byli úplně vyřízený z pochodu, nicméně propocený záda jasně značily úbytek váhy, rozhodli jsme se tím pádem nenadále nabytou formu využít a přesunuli se na Modřín.

Ani tady nepanovalo sucho, šutr na kterej vede Plechová beruška, kterou jsem chtěl kosit byl durch, musel jsem tím pádem doběhnout ostatní a přidat se ke zdolávání krásnýho bouldru Hampi style. Je to neskutečná perla, výstavní kámen na kterej vedou dva bouldry ze stoje. Konkrétně Hampi style za 7B a Hampi style direkt s klasou 7B+. Magnus šutr očistil a hned vzápětí obě varianty přelejzá. Slunce se už pomalu začalo potápět za obzor, takže jsem nelenil a zkusil 7B+ variantu. Až na slizkej durchštyc na závěr nekladla příliš odpor a vzhledem k tomu, že jsem zeshora opravdu nechtěl spadnout, musel jsem ho vybojovat. Další na řadě bylo zkoušení bouldru ze sedu, kterej je za 8A. Jde v něm o jeden hustokrok z lišt doleva. Síla a rozpaž výhodou, takže jsem samozřejmě jenom zbožně sledoval Zákoře s Magnusem, kterejm se podařilo bouldr zkroknout (Zákoř si mezitim jakoby nic ještě smrknul variantu 7B+ ze stoje, aby ho případně v pokusu nezaskočila) a následně rozjeli pokusy. Bohužel nám nehrálo do karet to, že už se smrákalo a i když Magnus dával pokusy jeden za druhym až do naprostý tmy, boulder se zkosit nepodařilo. Vzhledem k tomu, že jde o naprostou perlu, domluvili jsme se na pokračování session v příštím tejdnu a potmě se doklopýtali k autu.