Ostaš III.-43.výjezd

Shodou okolností vyšel tentokrát čas na to, aby jsme vyrazili se Zákořem bouldrovat na celej víkend. Destinaci jsme zvolili tak, aby byla přívětivá pro vícedenní pobyt a taky jsme si řikali, že když bychom se  z jakýhokoliv důvodu nudili, můžem přejet na Bor, kde je další obří množství super bouldrů.​

Pátek 22.7.

V pátek jsme vyjeli odpoledne a po krutý jízdě, která se už pro cestu na Ostaš stává tradicí se celý natěšený hrneme do lesa, že jako vychytáme večerní podmínku. Naším cílem se stává šutr Malý střecháč, kde bych rád vylezl bouldr Shake the lattice za 7C+ a hlavně Master of Rock 8A, kterej mi uhranul už loni. Rychle dáváme rozhejbuňsk a když vlezu pod latici, daří se mi nakrkoknout začátek lepším způsobem než jsem ho dělal minule a dostávám se do klíčovýho kroku, kterej je společnej pro Monster of Pop i pro věc, kterou lezu. Nějak mi nejde a navíc mě asi po pátym pokusu začínaj pálit bříška prstů! Tak to je průser, hlavně vzhledem k tomu, že tady plánujeme trávit několik dní. No nic, je jasno, že slzy budou tryskat proudem, tak aspoň dáváme baterky do teplovlhkoměru a ten nám potvrzuje, že je klima možná tak pro klíšťata, ale určitě ne na drcení smekavý lišty. Seru tim pádem na latici a jdu zkoušet Mastra. Zákoř se po chvilce bědování v King of Jazz, což je mimochodem taky super věc na urvání šlach, přidává a začíná kosba na kterou jsme se těšili. Ne že bychom předváděli nějaký jó výkony, ani to snad v tom vedru nebylo možný, ale tenhle bouldr je lajna jako prase a jsou v něm super pohyby. Když tak nějak ochočíme začátek, dostáváme se k vrchní pasáži, kde je potřeba dvakrát rozpažit doleva s tím, že se drží miska za hranou=jedna rozpaž a jedna ještě mnohem větší. Dle očekávání si s tim Zákoř totálně vytírá, já jsem ale v prdeli. Když se nechám do místa zvednout, zjišťuju, že mi moje trapnorozpětíčko nestačí. Zkoušim teda prokozit a jít křížem, na to bohužel nemám, až mi Zákoř radí, že bych mohl přibrat dírku na hraně. Je to sice mrzká jamčička, nicméně je za hranou a za hranou přece bere všechno...... Opět se do místa nechávám vyjeřábničit a fakt se mi daří novym programem dohopsat až do madla, přidat a pak jsem celej překvapenej, že jsem se sem dostal, takže zazmatkuju a papá. Vůbec mi to ale neva, protože je jasno, že tenhle program bude fachat a krutorozpaž mě už nebude brzdit. Spokojený se vracíme na parking a jediný co nám malinko kazí náladu je brutální žah prstů.

sobota 23.7.

V sobotu strašnej žah pokračuje, ale i tak se hned zavčasu dostáváme pod střecháč, kde se Zákořovi daří na rozlez bouldr U rampa za 7B. Zkoušim ho taky, ale nemám nejmenší šanci. Hned poté si sedáme na přeskáčku pod Mástra a dáváme pokusy. Zjišťuju, že nejsem schopnej zvednout a nainstalovat patu na poličku. Měl jsem to vymyšlený s vývlajem, kterej bohužel nemůžu tentokrát udržet. Samozřejmě mám výmluvu v podobě palu a v tom, že miska na pravou strašně jede, ale spíš jde o tradiční nedostatek síly. Když se vyblbnem a pal i teplota vystoupaj na téměř nesnesitelný hodnoty, přesunujeme se pod Radiátor. Zpočátku mám v plánu ležet a šetřit se na večerní session, ale když vidim Zákoře, jak jede kudlu, nedá mi to a jdu aspoň zkusit místní lehčí bouldry. Daří se mi zanedlouho přelízt 7A na hrance a pak se pouštím do rozkódování bouldru Mistr kříže za 7B+. Je to pěkná věc po hraně, logická hezká linie. Zanedlouho ochočuju jakž takž program, ale přelez se mi nedaří a kolem dvanáctý už do chytů rve slunce a mě tak strašně pálej prsty až mi puká lebka tak na to seru a jdu sledovat Zákoře.

Ten rozhodně necmrndá a v bouldru Corleone Low (8A+) zabírá tak, až si láme tři žebra. Heh! Vzápětí teda zjišťuje, že má spíš nataženej nějakej sval a pohyb doleva už ho přes bolest nepustí, suše teda přehodí matici a zahajuje rozkódovávání bouldru Omerta Low, rovněž za 8A+. Vedro graduje, ale přesto se mu daří užuž téměř pobrat dobrou díru z Omerty stand, která by znamenala rozklíčování. Fotím pár fotek a zanedlouho už prostě nejde lízt. Teploměr zčernal a my taky. 

Rozhodujem se, že odpolední čas využijem pro návštěvu Boru a prohlídku tamních peklobouldrů. Když se propletem do Polska a vystoupáme na kopec, dostáváme se pod první věc, která nás zajímá a tou je Joker za 8B. Hned co se pod něj vyplahočíme a vidíme o co go vypadávaj nám bulvy a musíme je chvíli hledat pod nástupem, protože tahle věc je kuuurva brutální MRDA! Lajna jak idiot, vysoký a kdyby někdo chtěl najít nějaký chyty, musel by se spokojit s vlnčičkama a několika ikrejma lištičkama. Překvapuje nás taky krutá převislost, protože na videu to vypadá skoro kolmý. Je to prostě jeden z nej bouldrů co jsem viděl EVER a musim vyseknout největší poklonu M. Stráníkovi, kterej tohle zbombil a bouldr vytvořil. Díky za to, protože už jenom na tuhle lajnu čumět je motivace jako prase!!! Když se vzpamatujeme, pokračujem v prohlídce týhle super oblasti a po cestě potkáváme další luxusní lajny a šutry, z nichž mi utkvěly v paměti hlavně Magma za 7C a taky samozřejmě bombastickej šutr Monstrum na kterej vede nádherná věc Zlatej Drak s klasou 8A+. Je jasno, že tu nejsme naposledy a celý v perplexu se vracíme na Ostaš, kde je i přes pokročilou hodinu vedro a v kempu nad parkingem zuří kalba s nějakou šílenou country kapelou, odebíráme se teda do bivaku pod Velkej střecháč, kde je naprostej klid a parádní atmosféra už jenom proto, že člověk spí rovnou pod nástupem několika super bouldrů.

Neděle 24.7.

V neděli nás v šest hodin, když vstáváme, abychom stihli aspoň chvíli teplotu pod dvacet stupňů překvapuje chcanec. Norové nic neukazovali, ale už víme, že to nejsou žádný vševědové takže jenom mrzutě balíme. Zanedlouho ovšem přestává a jdu se tim pádem mrknout k Radiátoru a ukazuje se, že Mistr kříže zůstal suchej. Dáváme  teda rozhejbuňsk na Střecháči a já se pak odebírám k tomuhle bouldru a daří se mi ho i přes strašnej pal prstů udolat. Jdem pak ještě pod Mástra, kterej je taky suchej a lezitelnej, ale jsme už úplně na hadry a vlhkost přesahuje devadesát, takže dáváme jen tak nějaký pokusy aby se neřeklo, že jsme tomu nedali max a následně mizíme k autu a odjíždíme home.....