Ostaš IV.-44.výjezd

​Tejden utek jako voda, vedro nepolevilo, rozhodli jsme se tim pádem znovu vyrazit na Ostaš na celej víkend. Tentokrát jsme s sebou vzali i rodiny, aby si taky užily trochu válení se pod dachem, lezení, vejletničení a celkově pobytu venku.

Krutá jízda autem ani tentokrát nebyla pod dvě hodiny, přesto, že to máme jenom něco kolem devadesáti kiláků. Tentokrát se k uzavírkám přidalo ještě páteční odpoledne takže test nervů jak prase. Do toho ještě po cestě párkrát zachcalo a když jsme dojeli na Ostaš, ukázalo se, že se strašnej doj nevyhnul ani týhle stolový hoře. Hned na úvod jsme si dali nejtěžší "bouldr" celýho víkendu, kterym bylo odnesení asi tisíctřista kilo krámů pod Velkej střecháč, kde jsme měli v plánu celej vejkend pobejvat. Hned v úvodu jsme si prostě dovču náležitě užívali. Na střecháči už lezli Martin s Anežkou, vzal jsem tim pádem hned boty a dal několik rozlezovejch kousků 6B až 7A. Pak jsem se odebral pod Malej střecháč zkusit tření na Shake the lattice a Mastra. Ukázalo se, že je vlhkovedro eh, žádný překvápko když je po dešti a 25 stupňů. I tak jsem udělal klíčovej krok v latici a šel pro foťák, že si jako natočim přelez. Mezitim dorazil Zákoř s celou family a když jsem viděl, co za nálož věcí dokázali dovláčet pod dach oni, připadalo mi mejch tisíctřista kilo dost k smíchu. Za chvilku jsem se vrátil pod latici už i se Zákořem, znovuzopakoval klíč i s dvouma krokama nad a posléze jsem zavdal pokus. Když jsem ale dolezl do smekavý lišty, nebyl jsem ji ani náhodou schopnej udrtit i když jsem se snažiiiil jak prasnic. Pak jsem dal druhej a třetí a pak mě to přestalo bavit, protože je to prostě třecí bouldr. Naházeli jsme tim pádem matice pod Mástra a začali zkoušet. I tady ovšem kromě nezbytný síly trochu rozhoduje i tření a naše-hlavně teda moje, protože Zákoř to skoro vylez- pokusy připomínaly spíš grotesku. Nakonec odcházim s tim, že se mi aspoň podařilo pořádně doladit zvedání nohy na poličku, což mi minulej vejkend moc nešlo.

V sobotu jsem vstal na šestou  a protože všichni spali na maticích, měl jsem k dispozici jen tu na který jsem sám ležel, vydal jsem se teda na Kostičku, kde vede Futur line za 7B+, kterou jsem byl v pátek po cestě trochu okouknout a přišla mi schůdná. Chvilku mi trvá, než přijdu na program, ale asi za čtvrt hodinky správně hákuju špičky za hranu a daří se mi bouldr přelízt. Ještě čumim jak vede SD varianta, ale nějak nechápu kam bych dal nohy, abych nebyl za šipkou a tim pádem na to seru a jdu zpět. 

Zákoř už je rozhejbanej, takže jdem zas zkusit štěstí pod Mástra, ale opět se smekáme, pláčeme a průjmíme až do chvíle, než přichází slunce, který má sílu asi jako sone na Krematorii takže je čas zmizet jinam. Volba padá na Radiátor a Omertu SD za 8A+. To je pro změnu krutobouldr, kde je potřeba udržet plosku na hraně, za tu dát patu na poličku a přes buloidní chyt došáhnout do ďoury, kterou začíná varianta ze stoje a tou nahoru. Blbý je, že tam, kam chce dát člověk patu, má ruku, když už ruku posune a patu založí, je to pata mrzká a alespoň pro mě značně nedostačující. Chvilku se jí tam snažim nějak nainstalovat, ale je to k hovnu a  i když se mi posléze podaří pustit se levou rukou a přibrat misku ve strůpku, ďoura je daleko předaleko. Zákoř je na tom o něco líp, vymejšlí i jiný varianty, nakonec plácne pravou fakt těsně pod díru, ale i pro něj je to dálka....... Znedlouho začíná kremace na plný kule a jdem do fygy.

Celý odpo máme snahu se šetřit, ale když k večeru zahájim rozhejbání na hajbólu s názvem Nádhera rovnováhy(6B+), zjišťuju, že jsem krutě zmoženej a žah už mě provází v nemalý intenzitě. S timhle hajbólem se pojí ještě to, že jsem ho vlastně chtěl jenom předlízt Lucce, jako že moc pěkná chytovatá věc, když ale dolejzám nahoru, ukazuje se, že to nejtěžší místo je poslední krok asi 4 metry nad zemí a vršek je navíc zelenej a smekavej takže jí  tuhle věc nakonec nedoporučuju.

Ještě chvíli marně čekáme až poleví to posraný vedro, bohužel marně. I tak jdeme znovu pod Mástra a chvíli se snažíme o nemožný. Výsledek je bohužel nula a tak si aspoň užíváme spoustu srandy válením se po maticích a bědováním, jak jsme slabý.....

Večer je pod převisem veselo a ikdyž nic nepiju, jsem tak unavenej, až si přijdu jak nalitej. V noci začíná lejt jako z konve a už už si myslim, že se lízt nebude a mám skoro radost, protože se zmítám skoro v horečkozimnici vydojením, ale ráno zjišťuju, že Mástr nestihl zatýct a nedá mi to a musim se ještě jednou přesvědčit, že tuhle věc budu muset lízt odpočatej a za nějakejch normálních podmínek. Zákoř samozřejmě drtí taky, jde mu to o dost líp než mně, ale nakonec se mu daří pouze efektní dvojitej veletoč vzad, když vysmekne při přehazování z lišty na miskostisk. Když už nás ruce bolej tak, že si myslíme, že nám hrozí urvání, přichází Caldič s Mlejnisem a oznamujou nám, že se na Ostaš podle radaru řítí megabouře, takže jdem zabalit a odjíždíme......