Ostaš VIII.-54.výjezd

​Další výjezd probíhal opět celovíkendově na rozpálený Ostaši. Vyrazili jsme už v pátek. Myslel jsem si, že vezmu světla a dám ještě večerní session, když jsem ale dorazil se třema maticema batohem a taškou se žrádlem pod Velkej střecháč, byl jsem spíš na chcípnutí než na nějakou bouldrovací akci. Navíc naše oblíbený bivakovací místo bylo zabraný. museli jsme se přesunout jinam a to mě stálo další zbytek sil.

Ráno jsem přivstal a mazal pod Latici dřív, než se ohřeje vzduch a následně skála. Při prvním nálezu jsem úplně snadno udělal zdvih za lištu, chytil ďouru a skočil do palcomadýlka. Ho hó, řikal jsem si, tak teď to spráskám raz dva......ale kulový...když jsem začal od začátku dojel jsem do lišty s hrozně ošlemlou rukou a ani jednou jí neudržel. Je to zkrátka třecí bouldr (kolikrát se o tom ještě letos budu muset přesvědčit než padne teplota? Ehh). No už vim, že je dobrý ustoupit hned jak začne pal, takže se přesouváme pod Vesmír.

Mám v plánu zkusit přelízt, nebo aspoň zkrokovat bouldry Dablér a Kaskadér, oba za svižnejch 7C a Kaskadér možná i C+. Začíná se ovšem v bouldru Klidný bicák a přesto, že je za pouhejch 7A+, nejsem ho schopnej ani zkroknout. Za hranu do madla sice šáhnu, ale držim ho úplně dole, skoro jen za klem malíčku což by nebylo tak zlý, problém je ovšem v tom, že jsem rozpaženej jako to prase a jakmile se levou pustim, odlítnu ihned na ostrej šutr po pravici. Když si přiberu přídrž o deset čísel blíž, bouldr celkem snadno dolejzám. Klíč teda bude udržet vrata za celkově dost malou lištu. Chvíli, vlastně co kecám, asi dvě hodiny zkoušim různě zaháknout nohy, brát jen hranu, skočit bez přídrže do hrany atd. až se rozsračkuju a odřu natolik, že si jdu lehnout na matici a pláču a skuhrám až na mě pomalu jde spánek. Lucka a Jusy mezitim lezou Abstinenční středu za 6C+/7A a Jusy za chvilku topuje. Potom dává pauzu a ve chvíli, kdy už skoro usínám si sedá pod bicák a zkouší co a jak. Taky si zrovna nepohvizduje, ale zanedlouho mrrrd a udrží přídrž. SHIIIT, okamžitě se probouzim a hledám boty, protože jsem právě na vlastní oči viděl, že to jde, chce to klasicky jenom zabrat. Nalejzám do toho a vopravdu ta bestie jde udržet. Daří se mi tím pádem přelízt Klidnej Bicák...bohužel když držim úplnej top, dotknu se matice. Neva, stejně jsem to ani nenatáčel a hlavně je to teprve úvodní pasáž bouldru co jsem chtěl lízt. Ještě s Jusym dokrokujem zbytek traverzu a jdu dát megapauzu až do večera.

Přesunujem se tím pádem pod Kostičku, kde má Lucka rozlezeno 6C s názvem Balíček karet. Už tu leze nějakej Polák, tak se mu tam vserem a naštěstí ho nemusíme ondat dlouho, protože žena se kousne a tuhle parádní hranku na druhej pošle!! Je to její druhý 6C a navíc pro ní trochu i morálový,  MRDA!

Vracíme se  pod střecháč a následně pod Omegu, kde má Zákoř rozjetej projekt.  Je schopnej dolízt až do topový hrany, ale je tam v tu chvíli hrozně naplej, aby se mohl pustit pravou a vysápat se nahoru. Zkouší zkouší až doráží Pilkyn a hned zkušeně radí, aby se vyčistila polička, která by mohla v inkriminovanym kroku pomoct. Věšíme teda lano a kartáčujem. Jako trochu chyt se objevil, ale je jasno, že ani s nim to úplná procházka nebude. Zákoř nicméně ještě ze zbytku sil vymejšlí co a jak a pořádnej pokus si nechává na druhej den na ráno.

Když přichází večer, jdu na Vesmír zkusit Dabléra. Totálně jsem ale podcenil přípravu, protože zjišťuju, že mám v batohu jenom jedno světlo. SHIIIT. Co se dá dělat. I tak táhnu k Vesmíru 4! matice a sice svuj balík tří a ještě inkubátora...prostě šerpa rallye vrcholí. Pod šutrem už je tma, nicméně nastavuju aspoň jedno světlo. S vypětím všech sil se mi podaří udržet brzdu v bicáku a hrnu to traverzem. Bohužel konve nabíhaj a ještě než se dostanu do půlky, musim se prachsprostě pustit.Je to výdoj. Je mi jasný, že už to dneska celý nedám, nasvěcuju teda aspoň Bicák, že si ho natočim hezky ve tmě. Nasvícenej vypadá jak nějakej šutr ve švajcu, mám radost a dávám pokusy. Jde ale podle  mě o asi nejtěžší 7A+ na světě a když už se mi podaří brzda, nedoskočim trapně bouli a zřítim se na ostrej šutr vpravo a dávám si hroznou do kolene. KUUUUR.A to je veleprůjem... Nezbejvá mi, než si zabalit a odplatzit se pod střecháč do detu.

Neděle ráno je v mrdách. Ráno vstanu, dojdu k samaritánce, uvařim kafe, který si donesu pod Omegu, kde už kosí Zákoř a jen co zapnu foťák, Zákoř s přehledem drtí celej projecto a stojí nahoře. Takhle jak to vylez to vypadá snadný, ale je to zdání. Stupy bědný, chyty daleko od sebe....no nelezl jsem, nemůžu soudit, ale od pohledu pekel. Nicméně krásná lajna a posléze Zákoř dává klasu 7C a název Rybí tuk. Je to příhodnej název hlavně co se podmínek při přelezu týká, panovalo šílený vedro a chyty byly jak kdyby je někdo tim tukem seblil.

Zbytek neděle  se zmítám v hroznym utrpení. Zkoušim samozřejmě opět Latici, ale je to k smíchu. Pak jdu dolu na Bludnej balvan, kde bych chtěl zkusit prodloužení Trolla, protože by se mi líbilo vylízt až na vršek, ale jsem marnej a navíc boule na hraně pro změnu malinko jede.

Lůca zkouší Siláčka za 7A, kterýho po chvilce zbombí Jusy.

Zanedlouho už jsme na kaši všichni a nezbejvá, než odtáhnout tisíc dvěstěkilo do káry a zmizet.