Ostaš VI.,VII.-52.,53.výjezd

​Momentálně musim dřít na střeše, takže veškerej bouldering může probíhat pouze o víkendech. Jsem z práce tak na sráč, že je pro mě nepředstavitelný jet ještě večer drtit. Minulej vejkend jsme vyrazili na Ostaš a byl to celkově dooost velkej pláč. Razili jsme s rodinkou v sobotu navečer, vzal jsem světla, že půjdu ještě za tmy na Vesmír zkusit Lišky v revíru, který jsem minule nebyl schopnej prostoupit. Krásně jsem celej šutr nasvítil a dal se do toho. Bohužel je tenhle bouldr pěkně vypečenej. Po prvních dvou relativně lehkej krocích je potřeba jumpnout do sice dobrýho chytu, ale pokud do něj člověk jen tak plácne, neni snadný ho udržet a ještě ke všemu je tak nějak divnotvarej, že mě po chvíli nalítávání začal bolet kloub na prostředníku. Jednou dvakrát jsem ho samostatně jakž takž udržel, ale když jsem nastoupil od začátku, krok jsem nedal. Když už hrozilo, že se rozsračkuju na prach, zhasly mi naštěstí světla a musel jsem ustoupit temnotou do místa přespání-pod Velkej střecháč.

Ráno byl plán jasnej, vstát brzo a jít zkusit přelízt Latici na Malej střecháč. No, co napsat - byl to hroznej pláč, sice jsem byl schopnej udělat klíčovej krok za lištu, ale opět se mi nepodařilo dát všechny kroky dohromady. Lišta teda jela, abych nezapomněl výmluvu, ale hlavní chybou se ukázala večerní session na Vesmíru. Ruce bolely a bříška pálily. Když jsem ukončil svoje marný pokusy, dostal jsem nějakou celotělní slabost a odplazil se pod šutr Joe na kterej vedou krvavý záda a tam vytuhnul. Lucka mezitim lezla nějaký šestky dole na Židličku a zadařil se jí flash 6A co vede po pravý hrance. Bohužel jsem nahoře spal a videjko nenatočil. Nakonec nezbylo než utýct domu, protože výtuh neustupoval ba naopak.

Další víkend jsme vyrazili na Ostaš už v pátek. Opět navečer, ovšem tentokrát jsem schválně světla nebral, abych měl na Latici aspoň nějakou šanci. Ranní vstávání mi problém nedělá, takže jsem opět(letos už potolikátý) stál pod svym oblíbenym bouldrem a opakoval klíčovej krok. Moc mi to nešlo, až přišel Zákoř, Jusy a Míra a s nima power aspoň na to abych si ujasnil, kde mít nohy a inkriminovanej krok se naučil pěkně staticky. Když jsem dával pauzu, Zákoř usednul pod Mastra a hned z první ho celkem suše poslal. Prdel byla, když mu za to Jusy vynadal, protože na něj s přelezem nepočkal hehe-no koukněte na video, schválně jsem to tam nechal :-).

Moje následný pokusy v Latici byly bědný a ještě bědnější, lišta jela jako prase a prsty začaly strašně pálit. Když žah překročil únosnou mez, odebral jsem se za roh na věc s názvem Helicopters a klasou 7A+. Je to pěknej, ale věčně mokrej bouldr. Se štěstím se mi ho zadařilo posekat a posléze jsme se všichni přesunuli pod Velkej střecháč.

Zákoř sice chtěl jít na Omertu, ale ukecal jsem ho ať se jde mrknout na Omegu, kde vede středem project, kterej mi kvůli vejšce nástupovejch chytů přišel přesně pro něj. Nemohl jsem do nich totiž ani hovno došáhnout. Mezitim co Zákoř čistil, vrhnul jsem se na krokování traverzu s názvem Rajec za 7B+. Jednotlivý kroky nebyly tak zlý, bylo ovšem naprosto jasný, že klíčem k úspěchu bude vydržet pleskat boule a neomdlít v půlce bandaskoidním vyčerpáním. Dávám teda rest a koukám jak Zákoř celkem úspěšně zahajuje dekóduňsk projectu. Nádhera, ze stoje, hrozný holo, první chyty vysoko a jedinej viditelnej chyt je tupej sokol v horní třetině šutru. Chvilku to vypadá,že to pujde vylízt rychle, ale nohy se na stupech smekaj a celkově to neni nakonec jen tak.

Když přichází můj čas, vrhám se do pokusu v boulotraverzu, ale ejhle, zjišťuju, že jsem nasračku a nedaří se mi ani pořádně vyrazit, natož se kousnout v závěru- Ojoj. Hroznej výprůjm. Odšourám se teda pod střecháč a upadám do detu. Ostatní zatím odešli, protože začlo vedro, Lucka šla někam nahoru lízt nějaký svoje projectos, já ale nejsem ani schopnej jít ji tam hecovat a asistovat. Sotva se vždycky odplazim k tašce s jídlem a zpět. Při životě mě drží jenom Štěpánek, kterej pořád něco zkoumá a mluví a je to celkově dobrej energizer. V beznadějnym polokómatu strávim asi 5 hodin, když najednou je večer a klesá teplota. To mě trochu probouzí a jdu se teda podívat pod boule. Celkem držej, jdu teda uvařit kafe a ještě před  západem slunce se zkoušim hryznout a boule uplácat. Je to až k nevíře, ale daří se. Poslední dva metry lezu na dluh a podle toho vypadá i styl, ale na to samozřejmě seru, ba naopak, výkon je to pro mě hodnotnej jak svině, protože předešlý koma vypadalo dost beznadějně. Usíná se mi skvěle.

Druhej den už rovnou se strašnym palem jdu opět pod Latici, ale průběh mýho snažení je stejnej jako několik předešlejch ranních session, který jsem tady podniknul. Klíč dávám, ale celý ani hovno. Lišta pro změnu v hroznošlemství a ten žah!! Mezitim se daří Jusymu za rohem Helicopters, který jsem dal den předtím. Zajímavý na jeho přelezu bylo to, že si vzal jenom jednu matici a ani nikomu neřikal o záchranu, prostě samostatně zabral a tenhle věčně mokrej bouldr zkropil. Zanedlouho dorazili ještě Majzlíci a když jsem viděl Óju jak v King of Jazz vodpálí z levý dvojprdy (kterou ani neudržim)megafláj až do asi dva metry vzdálenýho chytu, jdu radši kousek stranou a sice na Vesmír. Tentokrát se ale nehodlám ondat v Liškách a jdu na přelez do rajbu s názvem Klidný zámek. Nechal jsem si metodu poradit od Luby, takže zkroknuto mám rychle, ale problém je ukrutnobrutální pekelnej pal prstů. Snažim se samozřejmě na bol a pal srát, zadržuju pláč co to dá a nakonec těsně předtim než začne cákat krev, daří se mi bouldr vylízt.....Uf! To byl fakt poslední možnej pokus.....

Balím cajk a přesouváme se pod Kostičku, kde má Lůca rozlezený 6C s názvem Balíček karet. Dává několik dobrejch pokusů u kterejch dopilovává program, ale potom v tom nejlepším ho v závěru trochu pozapomene a cpe moc brzo nohu pod sebe a síla jí dochází. Velká škoda, ale nejsme tu naposledy tak jde o prd. Nakonec dává ještě dva tréningový až je taky v žahu a jedem home.