Ostaš XVI.-88.výjezd

Včerejší předvánoční výjezd jsem nasměroval na Ostaš. Podle předpovědi a webkamery to sice vypadalo na mlhu, ale z trochy vlhkýho vzduchu se mi kolena netřesou, obzvlášť, když jsem jedno z nich už skoro tejden doma kurýroval a tím si způsobil krutej lezeckej absťák. Bouldering je těžká závislost, která donutí člověka dělat i věci, do kterejch by se nikdo normální nepustil. Něco v tomhle smyslu si přehrávám v hlavě, když parkuju káru na totálně prázdnym parkovišti a následně prošlapávám stopu směrem k Malýmu Střecháči. Scenérie lesa je v mrdách, všechny větve krásně ojíněný, z šutrů visej rampouchy a do toho lehounce poletuje sníh.

Pod Střecháčem zjišťuju, že mráz všechny chyty luxusně vysušil a zařídil drhnutí jak kretén. V podstatě nejlepší jaký jsem tu zažil. Mám radost a rozehřejvám tělo a prsty. Zdálo by se, že je to snadnej proces, nicméně pro tentokrát se mi dlooouho nedaří dostat do provozní teploty. Konečky jsou furt jak pahejly a pokaždý, když naberu ostrou dvouprdu z bouldru King of Jazz, na kterym mám v úmyslu se rozhejbat, nejsem schopnej zabrat. Krokuju teda věc Luis je monster, kde se za dírky nemusí tolik rvát. Všechny kroky jdou skvěle a hned napoprvý. Není to samozřejmě nějakou mojí silou, ale jak už jsem napsal, skála drhne jak idiot. O pauze se jdu mrknout nahoru, jestli nebude potřeba očistit výlez. Všude objevuju led a tím pádem beru kartáč a chyty týhle skloviny zbavuju. Led je bohužel úplně všude, vybírám teda jenom pár míst, o kterejch si myslim, že budou pro přehup přes hranu stačit abych tady netrávil příliš dlouhou dobu. Výlez si pamamtuju jako naprosto bezproblémovej takže jsem zanedlouho hotov a jdu dát pokus.

Njedřív jdu do bouldru King of Jazz za 7B+. Tahle věc je pro mě těžká, protože sám jsem těžkej a tyhle ostrý dírky mi dávaj čočku. Při prvním pokusu se mi nedaří zvednout do horní levý dvouprdy, v dalším mi smeká noha. Vždycky musim v mezifázi chvíli počkat, aby krev natekla do konečků prstů, jelikož hrany dírek jsou fakt ostrý a způsobujou pocit amputace.

Třetím pokusem se mi konečně daří všechny klíčový kroky udělat a zvládam chytit madlyko na pravačku a následně i dobrej rantlikochyt pod výlezovou hranou. Chvíli se v duchu raduju, že jsem konečně tenhle bouldr zkosil a že si užiju výlez nahoru, naskakuju oblej výlezovej mantl v místě, který jsem vyčistil, vykukuju celej nadšenej nahoru, když tu ouha!! další vyčištěnej chyt je totiž daleko a nejsem na něj schopnej ani s vypětím všech sil dosáhnout. Vracim se do rantliku, imituju oddech , znovu zkoušim rozpaž do toho pro teď už úplně zkryplenýho chytu, kterej je moc daleko a následně pápá. Seskakuju, dokurvuju si znovu koleno a z plnejch plic nešetřim nadávkama. Naštěstí jsem v celym lese sám a nebudim příliš pohoršení.

Je to v prdeli. Uvědomuju si, že mi zbejvaj dvě možnosti, očistit komplet výlez nebo se zdekovat. Vzhledem k orvaný kůži na prstech volím variantu číslo dvě a jdu si dát pár shybů do One move. Pro tentokrát je díky mrazu možný zamknout pravačkou spodní bouli v její pravý části a díky tomu bejt blíž k levýmu stupu. I když jsem schopnej plácnout levačkou asi pět centimetrů od doskokovýho chytu, pořád jsem přelezu předaleko. Když mě to přestává bavit, jdu Zákořovi omrknout stav Omerty a odebírám se na věc s názvem The power of lion za 7C. 

Jedná se o pár kroků z jeskyňky, kde by měl nejtěžší bejt ten první. Mám z domova nakoukaný videjko jak to lezl Magnus, ale abych se dostal do startovní pozice jako on, musim pod sebe nastlat matice. Ruce i nohy mám nicméně po zvednutí zadku pod šipkou takže si to uznávám a krokuju jak divej. Nejdřív vůbec první a vlastně ani druhej krok nechápu, ale potom přicházim na skvělou fintu , kterou je kreténský zabrání a všechny pohyby ochočuju. Bouldr se mi začíná líbit, čistím si výlez, abych nedopadl jako na střecháči, ale je zasněženej jak prase a dostat ho do stavu, abych se mohl pustit až nahoru je bez lana a sedáku nemožný. Tim pádem na to seru a dávám pokusy s tím, že skončim nohama ve velký díře. I to by mi jako "přelez" stačilo, bohužel poprvý se dotýkám loktem šutru, podruhý mi smeká noha, potřetí taky a počtvrtý už zjišťuju, že jsem na sráč. Navíc, když se proberu z ošelu, zjišťuju, že už je skoro tma. Rozhoduju se teda pro ústup a odjezd do obchoďáku pro dary......