Ostaš XV.,Sněžník III.-79.,80.výjezd

Další dva výlety se lišily jako den a noc. Ten první-středeční- proběhl směr Ostaš. Místo jsme se Zákořem vybrali jako jediný, kde se podle webky nedržela mlha a doufali jsme, že to zaručí alespoň částečnou suchost šutrů. Cesta byla dlouhá a naděje se střídala se zoufalstvím, podle toho, kudy jsme zrovna projížděli, respektive jaký bylo na danym místě počasí. Někde sucho, někde mokro-jako na houpačce. Když jsme dorazili a zaparkovali na úplně prázdný parkoviště, bylo konečně jasno.​ Uvítala nás totiž stoprocentní sechcanost, vlhkost a humrydita. Nadšenost nám nedovolila okamžitě otočit káru a zmizet, takže jsme naložili matice na záda a ukrutnym bahnem jsme se proplahočili až ke skalám. Opět nezbylo než žasnout jak moc uměj bejt šutry zlitý. Malej střecháč komplet durch, stejně tak Radiátor atd. Utábořili jsme se teda pod Velkym střecháčem a alespoň trochu se snažili pohejbat. Postupně jsem přelezl několik lehčích bouldrů (Stupidity 6C+var.,Síla okamžiku 6C+/7A a Nízký traverz 7A) abych aspoň něco dělal a nezrmrznul. Jedinej seriózní boulder, kterej se dal zkoušet byl Samet za 8A. Hrozná prasárna. Ani jsem si neškrt. Jde o dlouhej nášah do mrzkýho stisku, do kterýho se nedá skočit. Zákoř tomu chvíli dal a nebyl úplně v beznaději vzhledem ke svýmu ždimu kombinovanýmu s mocnym rozpětím, ale i jemu pokaždý kousek chyběl. O pauze jsem se ještě šel projít a našel jsem hezkej boulder Spára nespára 7A relativně suchej, přesunul jsem se teda pod něj a natočil si přelez. Zákoře už Samet sral, přišel teda za mnou a dal pár pokusů v projektu vedle zmiňovanýho 7A. Dobrý holo hehe. S luxusní podmínkou by se možná šlo nějak probít aspoň k nějaký naději, ale středa byla zlá a netřecí. I tak jsme se nakonec vlastně dobře zrychtovali. Ještě jsem na závěr zkusil boulder s názvem Proč ne za 7B, ale uprostřed pokusu jsem si řekl:"Proč jo?" a pustil se.A to bylo ten den vše.

Další vejlet proběhl směr Sněžník. To byla nádhera!! Po tolika dnech konečně suchý šutry, dobrý tření, výhled na inverzí zatopený údolí. Mrda!. Po cestě nahoru jsme byli se šesti maticema ve dvou lidech ostatním bouldristům trochu pro smích, ale co bychom pro bezpečnost a pohodlí neudělali že :-) .... Hnedka jsem se hrnul ke Gambě za 8A, kterou jsem měl z předminulý návštěvy zkrokovanou. Chvilku jsem se rozehřejval, opakoval kroky a pak se mi hnedka prvním pokusem povedla zdolat. U tohodle bouldru je pro mě největší obtíž nedotknout se šutru za hlavou. Koukal jsem po přelezu na videjko a naštěstí to klaplo. Skvělej to začátek dne. Všechno jsem zbalil a přesunul se k Respektu, kde Zákoř kódoval ultrabombu Choking Hazard 8B. Fuííí strašná petelice, ze stoje 8A/A+, ale ty krááávo, hned první rozpaž značně limitující osoby slabé, malé a neschopné. Prostě nic pro mě. Zkoušim teda Respekt SD za 7C. Nikdy v životě se mi ještě nepodařilo udělat skok z boulí do madla. Musim samozřejmě opět zaplakat, že mám malý rozpětíčko a je to pro mě jak nějakej krok za 8A. Po chvíli marnýho skákání zjišťuju, že kdyby se mi podařilo háknout pravou špičku víc vlevo, inkriminovanej skok udělám jako prd. O pauze mám radost, že už to jako skvěle pude, bohužel, když do toho znova vlezu a takřka se rozpláču při prvním nášahu, kde drhnu bradou o skálu jak jsem rozpřahlej, zjišťuju, že špičku z dobrý ďoury vpravo nemám šanci nikam přemístit. Prostě za ní visim jak svině a jakmile jí vyndám, jsem vystřelen. Chvilku běduju, nadávám a lamentuju až se vrátim k původní metodě hrubýho skoku do jedný ruky s nepříjemnym kyvem, pořádně zaberu a HLE! daří se mi. UUf po kolika letech jsem tenhle krok konečně dal? Mám radost a po pauze dávám pokus v celym. Začátek rozpřahnu, nohy mi nevyjedou ani když se šteluju ke skoku a dokonce udržim kyv a uuuž si myslim, že to mám, když najednou šmýýýýýk a levačka jest sestřelena a já na matici. Shiiiiit!! Další pokusy jsem v marnosti, takže si už jenom opakuju horní 7A pasáž a sleduju Zákoře, kterej výrazně pokročil v dekódovaní Šokingu a  jenom kousek mu chybí k tomu aby věc spojil. Je už ale skoro tma a my už padáme na držky únavou, takže to zanedlouho balíme a mizíme.

 Dole na parkovišti nám ještě paní z nedalekýho domku předvádí jak hluboko se dá klesnout, když člověkem zmítá nespokojenost sama se sebou plynoucí zřejmě z nedostatku vlastní zábavy a neschopnosti realizovat se něčim jinym než hlídáním strouhy vedle silnice, což nám ale dělá celkem radost, protože nám celá příhoda ukazuje, že na tom nejsme zas až tak špatně.

Jo a ještě k videopřelezum. Vzhledem k tomu, že pojedem v nadcházejícím tejdnu zase, rozhodl jsem se, že pokud se podaří ještě něco zdolat, zkusim sestříhat nějakej aspoň trochu zábavnější edit než jenom suchej záznam z přelezu....uvidíme.....v opačnym případě samozřejmě přelezy doplnim do videotéky......