Petrohrad Brána

Po včerejšim dni na Bráně, kdy jsem byl schopnej konečně něco trochu vylízt a po několika povzbuzeních od kolegů bouldristů (zdravím, díky) jsem se rozhodl, že zase začnu smolit svůj blog. Ne že bych v uplynulym roce nejezdil nikam drtit, naopak vyrážel jsem pravidelně, nicméně s přelezama to byl průser. Nejdřív jsem se totiž totálně zasek na Pernym dni za 8B, kde jsem asi šestkrát spadnul z topu a následně jsem chytnul naprostej ošel v bouldru Heartbeat taky za Bé a tam jsem spadnul z posledního kroku asi šedesátkrát. Všeho všudy 66 výjezdů a rok je v hajzlu haha. Ani jeden boulder samozřejmě nevzdávám, ale  s novym rokem jsem se rozhodl vymanit z BMI vícnež 25 klubu a mezitim sekat "lehčí".

Přesně na to jsem se zaměřil včera kdy jsme se Zákořem vyrazili na Petrohradskou žulu do sektoru Brána. Měl jsem tam už z minula očištěnej výlez Telegraf road 7C+. V první řadě super lajna a v druhý nekompromisní lištovačka. Moooc jsem si přál to ten den seslat, nicméně z minulýho vejletu jsem měl načatý prsty a tak jsem se šel rozhejbat o kousek níž, kde vede parádní silovka s názvem Megaman 7C. I tu jsem měl  trochu naťuknutou z minula ovšem opravdu jen málo, protože jsem se de facto ani nezved. Fakt legrační boulder, madlo jak svině a zvednout zadek skoro nejde. Samozřejmě jsme nakoukali videjko od noo nooa, ale jeho bicák nevlastním takže zkouším něco jinýho. Mám v brašně nákoleník, nazouvám a nástup se zaklíněnym kolenem jde ihned. To mi přijde trochu laciný a obtíž to snižuje natolik, že ho po chvíli zahazuju a vymejšlim program jinak. Nastoupit bych chtěl nohama pod převískem, nezbejvá než zarvat za spondeo, prsknout patu doleva a kmihnout do hrany. Potom se už "jen" probít sedumbéčkem do topu. Je teda jasno jak a co, zapínám techniku, kosim celej boulder až mám ruce v topovejch chytech, když tu náhle co to?!!! smeká mi noha ta svině a v podstatě vylezenej boulder se mi směje nepokořenej do ksichtu. UUUf strašnej amok mě samozřejmě nemine - chvilku plácám energii zbytečnym vztekáním až mi nakonec nezbyde než se uklidnit a po chvíli odpočinku Megamana drtim. Paráda, můžu se přesunout na můj dnešní cíl Telegraf.

 Sedám do lana a smetám sníh z výlezový plotny. Jsem trochu zarmoucenej z direk, který nutně potřebuju k převalení se přes hranu, protože v nich je led. Foukám do nich, rukama zahřejvám, nakonec tam prostě vseru maglajz a du se pochystat pod nástup. Jak už jsem se zmiňoval, prsty mám načnutý z minula, hlavně pravej ukazovák, kterej tady dostává děsnou sodu,nicméně se rozhoduju nic netejpovat, že jako prvním to sešlu a pak ať třeba chcípnu. Nemoudré, protože v prvním pokusu hned po prvním nátahu do lišty zamykám pravou, nasazuju patu, přibírám přídrž na porovnání paty a prrrsk - přídrž mám v ksichtě a z pravýho ukazováku chčije rajská proudem. No to je průser. Že tam neni přídrž by nevadilo, hned nad ní je další a asi by to šlo i bez ní, nicméně ukazovák je rozšklebej zle. No co - dávám ošetření, jdu kouknout dolu na Zákoře, odpočívám, skrz tejpu vesele prosakuje krev-užívám si prostě petráčskou idylu se vším všudy. Nakonec se vracim pod nástup a jdu na druhej. První napalm good, pata, přibrat levačkou minilištu, další lajsner, vývlaj, ještě jeden poskok do lišty a urrráá jump do hrany. Paráda, vim že už by neměl nastat problém, zaledněný dirky mě ještě trochu zloběj, daří se mi ale nevysmekonut a můžu se radovat na šutru. Dnešní cíl splněn. 

Další krásná věc, kterou bych rád někdy seslal je hrana nesoucí skvěle znějící název Masakr. Klasa 7C+. Motivací je pro nás videjko Džangliho, kde celou věc degraduje s lehkostí jemu vlastní. Bohužel když zahájim zkoušení, nemůžu jeho program vůbec použít, jednak kvůli vlastní slabosti a trochu i kvůli rozdílnejm proporcím. Kóduju teda po svym, přichází Zákoř a dává ne úplně marnej pokus o fleš, nicméně krux bouldru je přísnej. Jde v podstatě o to, že v jedinym dobrym chytu uprostřed hrany je potřeba bejt levou a né pravou rukou. Levačkou se do něj nejsem schopnej dostat ani hovno, zkoušim teda vysoký nasednutí na patu a krojc do dalšího, ovšem pata je děsně vysoko, takřka u ruky a nasednout na ní nejde. Chvíli šaškujem až nakonec přicházim na férovej pověssedoramene kříž, kdy nedávám patu, ale opřu se do levý špičky. Jsem sice schopnej do chytu došáhnout, ale pobrat a vyklonit se za něj ani hovno. Zanedlouho mám skrz i malíček a tak nějak celkově mi přibejvaj tejpy na prstech až už se nám ani jednomu nechce tejrat škrabkochyty a přesouváme se o kus vejš.

Mně se zalíbí Úsměv 7C a Zákoř jde kódovat Big Lady 8A. Zkouším fleš, protože program jsem opět nakoukal na youtube-díky Magnus. Padám sice hned v kroku doleva do hrany, nicméně důvodem je, že mi vypadává pata. Zkoušim co by se stalo, kdyby držela a zbytek bouldru dolejzám. Škoda. Nakonec se krok doleva učim tak, aby mi pata nevylítla. Protože už padá tma, zapínám po pauze světlo, zatlačuju slzy, a boulder kosim.... OOuu je - 3 cejda za den pro mě není úplně špatný skóre. Prsty sice budu léčit nejmíň tři dny, ale stejně se má nějak sesrat počasí takže nevadí. Nakonec balíme hromady věcí  a jako vždy se plazíme k autu a home.