Petrohrad a Mlýnský vrch 3.11.2017

Včera byl plán jasnej, pokosit boulder s názvem Je to boj!(Ale krásnej) 8A+ a přejet na Hádesa 7C+. Plány mi trochu narušila těžba dřeva, který jsem se věnoval celej čtvrtek a na skály jsem vyrazil trochu bolavej. Po asi tříhodinový cestovní anabázi se okamžitě ženu do oblasti Petrohrad Rybníček, rozhazuju matice a rozehřejvám ztuhlý těleso. V provozní teplotě pak opakuju kroky a testebně přelejzám boulder na dva kusy tzn. nástup až k patě a od paty do topu. Vše vypadá ok, ladim teda po pauze foťák a jdu na to. Prvním smekám hned dole, nevadí, jedu hned znova a puk! pata vypadává....nojonojo, je bědná, nedá se nic dělat takhle se to asi párkrát stane. Pauza a další pokus, pata drží mrcha, ale když šahnu do lišty, pro změnu nejsem schopnej zvednout nohu do stupu. Shiit. To samý se mi děje i u čtvrtýho pokusu, u pátýho dávám nohu, ale neudržim poskok levačkou do lišty - no kuuu.va, to už ale mělo bejt vylezený.....pauza a další pokus, opět se dostávám přes patu, ale poskok mě trestá a další a další a další pokusy stejně tak do pí.i, ku.va a všechny ostatní sprostý slova co existujou.....amůček nastupuje. Bohužel, když nakonec konečně doskočim lištu, jsem tak vydojenej, že už nejsem schopnej levačku zamknout a Buch! Jsem dole a zakoušim, co název Je to boj! znamená v plný palbě. Když jdu asi po stopadesátý k foťáku, ptá se mě synek, co se děje. Musim mu říct, že jsem právě asi prohrál boj s bouldrem a jsem smutnej. Chvilku zdeptanej sedim na šutru a když trochu odezní pal prstů, nedá mi to a znova vlezu pod nástup, strašně se hryžu a OOOOUUUJEEEE! Posílám a jak už to bývá, čím víc mi dal bouldr sodu, tím větší mám radost! Pro mě hodnota jak prase a první 8A+, který se mi podařilo dobýt na druhou návštěvu......

Koukám na hodinky a jsou tři, celkem pozdě, nicméně plánu zkosit Hádesa se nevzdávám a přejíždíme na Mlýňák. Jde celkem o hajbólek, nesu teda tři matice a hned co je pod Podsvětím rozhodim, jdu na to. Daří se mi hned prvním nálezem šahnout do svislospárky, bohužel v místě, kde ještě moc nebere. Madlyko mám asi pět cenťákú nad rukou ahhh, nemůžu ale nic dělat a při pokusu posunout nohu jdu k zemi. Ehh, jsem na kaši. Samozřejmě mi to nedá a dám ještě asi pět pokusů v rychlym sledu, je ale jasný, že přelez mizí za obzorem společně se světlem. Ještě se mi ale nechce prchnout, obzvlášť když jsem tahnul ty matice, jdu teda kouknout na Machetas 7C+. Daří se mi převymyslet pro mě klíčovej krok, kdy nasednu místo na patu na špičku, bohužel na přelez už nemám. Když jsou předloktí komplet nafouklý a ruka už nesevře ani flašku s pitím, je ten pravej čas na to zkusit výsmol do rajbasu. Jeden se naštěstí nachází hned vedle Škuneru a jmenuje se Aumax a je za 7C. Rovnou zapínám foťák, že jako fleš, haha, končí v prvním kroku, druhym nástup dávám, ale boule mi dává stopku. Hm, zkoušim teda chyty ve výsmolu a popravdě nejsou nic moc a nedaří se mi ani samostatně průtlak zvládnout. Tma se blíží. Je jasný, že jestli chci Aumaxe zdrtit, budu muset dát jeden pořádnej a ve výsmolu zabojovat va bank. Trochu mě ještě pozlobí první krok, pak už ale dojedu do boule a začíná tanec, ruce mě po celym dnu bolej strašně, ale nechce se mi to vzdát a tak protláčim a protláčim, ani nedutám, daří se mi postavit pod sebe nohy a urá, stojim v plotýnce. Teď už zbejvá jenom vysmolit zbylou mechovou plotnu na vršek, pobalit věci a rodinku a vydat se na nekonečnou cestu home.