RUSTY KNEESodes 1. a 2.den 2017

​A je to tady, konečně přišla pořádná zima. Po několika mizernejch letech plnejch nářků a bědování nad mikrotenkou nevrstvou sněhu napadlo najednou za pár dní asi půl metru nefalšovanýho prašanu. I když jsem už myslel, že se budu věnovat pouze a výhradně boulderingu, sněhová nadílka mě přesvědčila, abych si zase prkno obul a TY KRÁÁÁÁÁÁÁVO to sou mrdy!!! Jsem úplně zapoměl jak boží je snowboarding činnost. Samozřejmě jsem okamžitě zahodil lezečky i bouldermatky a vrátil se k zábavě, která je pro mě bez diskuze na prvním místě a dokud budu jenom trochu schopnej se na prkno postavit nebude asi možný na tom nic měnit a to ani kdybych sebevíc chtěl. Jde totiž o tvrdou drogu!

Hned od prvního dne jsme se s Ondrou Bauerem http://obacreators.com/ pustili do natáčení našeho projektu, kterym jsou Rusty Knees epizody https://www.facebook.com/RUSTY-KNEESodes-155735939.... Zatim teda vyšla jenom jedna a druhá se trochu opožďuje, kvůli výše zmíněnejm problémum se sněhem. Nicméně letos je vše jinak, a my měli možnost začít rovnou rácháním se v prašanu. Hned první den jsme pořádně zaprášili, držku ve sněhu vymáchali a kdo jste ještě neviděl jak to probíhalo, můžete to napravit zde......https://www.facebook.com/RUSTY-KNEESodes-155735939...

Samozřejmě to hlavní je nacházet, vyzývat, natáčet a fotit různý spoty, protože ze záběrů z parku se žádný dokoukatelný video vytvořit nedá.

Prvním letošním spotem byla vodárna co mám pod barákem. Chtěl jsem jí vyzvat už dávno, ale nikdy na to nebyl sníh, nebo bylo něco lepšího na pořadu. Letos jsme se rozhodli, že s ní začnem. Ráno v osum jsem nakop frézu a rozjel koncert. Vyfrézoval jsem runway a naflusal pořádný množství sněhu z boku vodárny, aby se dalo vyjet na střechu. Musim říct, že práce se strojem sice není zadarmo, nicméně je to mnohem lepší než házet lopatou. Myslim, že nebudu přehánět, když napíšu, že lopatou by se bez posrání takovej nájezd naházet nedal.

Kolem dvanáctý jsem měl vše hotovo, přijel Ondra a mohlo se jít na věc. Můj plán byl vyjet na střechu a v jejím nejvyšším místě se odrazit a letět o čtyři vejškový metry down do asi metr dlouhýho dopadu. Vůbec jsem nejdřív nevěděl jakou rychlost zvolit. To je bohužel pokaždý největší kámen úrazu, ale na druhou stranu můžu tajně prozradit, že mě taková výzva vlastně baví. V tomhle případě nešlo o vražednej spot, takže jsem po několika speedcheckách za střechy dropnul. Ukázalo se, že na rovňáka je to v pohodě, zkusil jsem teda zavdat i nějakej lepší trik. Jak jsem už psal, dopad měl asi metr a člověk na něj přilít ze čtyř, možná i pěti metrů. Hned za dopadem čekala rovina=komprese jak idiot. Asi pětkrát mě taky pěkně sešrotovala a na místě dopadů se vytvořil kráter. Každej pokus znamená samozřejmě vyjít nahoru, což značně ubírá na síle a přidává na nasranosti. Asi na šestej pokus se mi naštěstí podařilo moji věc jakž takž odjet a mohl jsem si skočit ještě jednou na foto a pak převzal jezdící iniciativu Ondra. Vrazil mi tim pádem do ruky vercajk na točbu. Bohužel nejsem zatim schopnej ovládat dron, takže jsme pro jeho pokusy použili "jenom" dvě kamery usazený na zemi.

Ondra si vybral techničtější vychytávku než jenom fláj dolu, takže musel svůj trik chvíli ochočovat. V jeho případě hrály samozřejmě rychlost a trefování dopadu taky hlavní roli. Jednou se mu dokonce podařilo trefit i nějaký zbytky po vyřezanejch náletech, který neviditelný čekaly pod vrstvou sněhu. Naštěstí ho to neodradilo, zbytky stromků uřezal a svůj trik zdárně odjel.

A toť pro dnešek vše......slunce zapadá tak balíme cajk a jdeme/jedeme home.......

P.S.: U fotek nezapomeňte kliknout na info pro popisky