RUSTY KNEESODES 3.,4. a 5.den 2017

​Příběh vysněnýho Traingapu se začal psát dávno, ale reálnejch rozměrů nabyl až letos na jaře, když vykáceli stromy na jeho dopadu.K tomu se přidalo, že v lednu začalo sněžit a sněžit a sněžit a sněžit a kurva hodně sněžit až bylo asi třičtvrtě metru a musel jsem prostě vyrazit gap postavit. V neděli jsem dorazil na místo a vybral vhodnej flek na odraz a zahájil stavbu. Nejdřív mi vzdálenost, kterou bude potřeba přelítnout, přišla lehce psycho, ale o to víc mě celá věc vábila. Házim házim a z nebe pořád buch buch buch, padaj trakaře. Zanedlouho mi doráží pomoct Ondra a jelikož ve dvou se to lépe táhne, asi za dvě tři hodinky máme odraz ready a jdem pochystat rozjezd. Když je vše tak nějak připravený, jde se Ondra mrknout, jak to bude vypadat na případný foto a ukazuje se, že krutor je slabý slovo. Jednu pozérskou foto ještě než se setmí cvakne a jedem.

V pondělí stavíme pro změnu věc co vymyslel Ondra a celej den probíhá v super náladě až do večera, kdy jedu domu a Ondra mi volá, že Špalek (lokální freeskier) postavil odraz přes gap hned vedle toho našeho. V tu chvíli se ve mně začala vařit krev, protože jsem si ráno u něj na fejsu všimnul jeho avíza, že pojede na gap, ale měl jsem podle fotky, kterou k tomu dal dojem, že pojede znovu stavět věc z loňska. Úplně se mi v hlavě zatmělo. Jasně mi z toho vyšlo, že jel na svůj přeskok, po cestě si všimnul našeho odrazu a honem tam naházel i svuj odraz. Kuurva! Ještě večer mu píšu, že je sráč a proč kopíruje můj nápad. No, vzápětí se ukazuje, že jsem to nejspíš přesral, protože věděl o vykácení=musel se na to už nějakou dobu chystat. Jsem v tu chvíli trochu za blbce a samozřejmě dobře mi tak. Druhej den se scházíme na místě a ukazuje se, že jde fakt o shodu náhod a oba jsme prostě stejná krevní skupina co se vyzývání gapů týká takže se tomu zasmějem a společně chystáme rozjezdy, řežem překážející stromky a já si jdu zkusit dva speedchecky. Hned při prvním je jasno-dá se rozjet dýka jak hovado. Samozřejmě nemám v tu chvíli šajnu, jestli bude stačit, ale musim jet dřív domu takže to nechávám na den D.

Den D byl dnes, tedy středa. Po cestě na místo vyzvedávám Jusyho, kterej se uvolil, že bude natáčet a hned jak dorazíme, hrnu se nedočkavej na odraz, abych se kouk jakže to vypadá. Fuíííí, mezi odrazem a dopadem je díra jak hovado, k tomu pod náma jezdí vlak. No nic, jdu ještě jednou zkusit rychlost, zdá se ok. Čekám teda až dorazí Ondra s technikou a pak jdu celej nervózní na rozjezd a čekám na povel z vysílačky. Přichází záhy a je jasno- je čas to tam konečně narvat. Nádhera, nebudu kecat, že jsem neměl malinko obavy, nicméně jakmile jsem začal v lesejku kličkovat mezi stromama a nabírat kudlu, nebyl prostor ani čas na to se posrat, takže jsem to v plný dýce poslal do údolí a hle! stačilo to úplně přesně. Juchů, mám radost, spot bude fachat. Samozřejmě jsem byl první pokus v šakně (ale odjel jsem ). Jdu hned nahoru a zjišťuju, že je to pochod a hajk jako prase ufuf. Druhym pokusem dávám nerozhozenej air, grabnu i prkno, ale trefuju na dopadu svoji předchozí stopu a užívám si první letošní pořádnou pračku. Jako bonus mám na dopadu klacíky, ale kupodivu se mi žádnej do těla nezabodnul. A opět pochod nahoru ehh. Třetím se mi air daří pěkně s průtahem i odjezdem a jdu nahoru, že něco narotuju. Celej spot je v kurevský rychlosti, volim teda jeden ze základních triků (jakej uvidíte ve videu), bohužel opět trefuju svojí stopu a pračka jede. S pořádně zvomydlíkovanou držkou se plahočim znova vzhůru. To je hák, řikám si a při dalším pokusu to schválně naperu trochu víc doleva(nesmim moc, jinak bych trefil strom) a svůj trik odjíždim. Yeeees! Mise splňena.

 Zbytek dne dotáčíme nějaký doprovodný záběry a sledujem Špalka, kterej se taky rozjíždí na svůj odraz, ale postavil ho v místě, kde potřebuje větší kudlu, kterou na stávajícím rozjezdu ne a ne získat tak na to sere a rozhoduje se, že si rozjezd upraví a skok o nějakej den posune.

A to je z Traingapu vše. Z celý věci samozřejmě Ondra http://obacreators.com/ vyfotil luxusní fota a Jusy natočil záběry(Ondrovou technikou). K tomu bych ještě rád napsal, že s Ondrou je radost spolupracovat. Na takhle velkym gapu nemá fotograf moc prostor pro chyby a musí to prostě cvaknout dobře. Ondra je profík, kterej to nejenom cvakne dobře, ale dokonce líp, než bych si představoval!!! což je totální mrda. Každopádně se v příštích dnech něco objeví na fejsu Rusty knees a odkaz dám i k sobě. Stay tuned.......