RUSTY KNEESODES 6.-10.den

​Sníh zatím netaje, můžeme tím pádem pokračovat v točbě. Po traingapu byl na řadě Ondra, kterej si vyhlídnul drop z Frýdštejna. Nebudu tady sáhodlouze popisovat jak to probíhalo, protože všechno už popsal Ondra sám na fejsu RUSTY KNEESodes. Rád bych ale zmínil, že fotka, která z týhle věci vyšla, je naprostá mrda. Už jenom ten zasněženej hrad sám o sobě by vypadal skvěle, ovšem v kombinaci se snowboarderem, kterej ve stylu dropuje z poctivejch sedmi metrů je to naprostá BOMBA!! Kdo jste foto neviděl, doporučuju klik klik https://www.facebook.com/rustykneesodes/photos/a.1...,ale pozor, bulvy si držte, jinak vypadnou a budete je muset dlouho hledat.......

Další naše dobrodružství se odehrálo v nedalekejch lesích, který jsou posetý šutrama a různejma skalníma útvarama. Nejdřív jsme se s Ondrou vydali na průzkum. Ani jsme nebrali prkna, prostě jsme šli bloudit jenom s lopatama a Ondra s sebou táhnul ještě patnáctikilovej batoh s fototechnikou. Prej dobrej tréning. Pořád jsem hledal nějakej giga drop, nebo přeskok a něco jsem i objevil, ale spot, kterej jsme nakonec jako první věc nafotili a natočili byl úplně jinýho ražení. Narazili jsme na něj až úplně ke konci dne. Jednalo se o sjezd ze skály po uschlym stromě. Vlastně jsme jich pár objevili už předtím, ale tenhle byl asi nej. Kmen byl totiž sám o sobě opřenej o skálu. Když jsem ho uviděl, napadlo mě, že by se dala jeho spodní část uříznout a přesunout na nedalekej šutr a vznikl by tím "gapík", kterej  půjde po dřevě  přejet. Společnejma silama jsme tam strom přemístili a jelikož celá věc vypadala jakž takž reálně, rozhodli jsme se, že sem půjdeme další den.

Jak jsme řekli, tak jsme udělali a další točící den jsme se ke stromu vrátili. Překvapilo mě jak je tenhle spot velkej, ale vzhledem k tomu, že jsme už se stavbou začali a obětovali jsme dost energie na to, doplahočit se sem znovu, tentokrát i se snowboardem a všema kamerama a foťákama, nezbylo než vše připravit. Strom jsem na laně spustil dolu a upravil (odřezal větve) aby po něm šlo sjet. Následně jsem ho vytáhnul zpět a po jeho usazení jsem doházel ze sněhu rozjezd. Původně jsem se na něj chtěl rozjet z nižšího místa, ale nakonec vyplynulo, že bude lepší dropnout přímo z vrcholu skalky. Trochu jsme dohodili i dole a přišla chvíle CH. Vylezl jsem nahoru a obul si prkno. Pořád jsem vůbec nevěděl, jestli je celá věc reálná. Jasně, šlo jenom o to skočit do rozjezdovýho banku, ujet asi dva metry, trefit se na opřenej kmen, po něm ujet asi čtyři, pět metrů a pak už se jenom vypořádat s nabranou kudlou mezi stromama. Problém byl v tom, že jakákoliv chyba by byla potrestaná strašnou držkou. Samozřejmě něco jako škobrtnutí na odrazu(smrt) nepřicházelo v úvahu, ale při špatnym najetí na kládu bych se odporoučel přímo do protilehlýho šutru z asi pěti nebo šesti vejškovejch metrů a k tomu ještě v pořádný kudle nabraný nahoře na sice malym, ale prudkym rozjezdu. No, nebudu dál rozpatlávat co se mi na rozjezdu honilo hlavou a rovnou přiznám, že jsem tam asi dvacet minut posranej stál a furt nevěděl, jestli to risknout, nebo ne. Kolena se mi klepaly víc, než na jakymkoliv gapu co jsem do tý doby skákal, ale nakonec jsem to hecnul, skočil do toho a kládu přejel. UUUUf, strašný. Bohužel na fotku už bylo světlo v prdeli, rozhodli jsme se na základě předpovědi, že se sem vrátíme hned další den, kdy ukazovali azuro.

Další den bylo totální šedivo, nicméně Ondra vzal blesky, v Jablonci jsem nabral mlaďase Kikiho a zanedlouho jsem opět stál nahoře, připravenej zkusit, jestli trefim kládu, nebo mě ponesou rozsekanýho z lesa do špitálu.....Né, tentokrát už to nebylo tak zlý, bylo jasno, že to je real, takže jsem po odpočtu hnedka dropnul, opět jsem sjel po kládě úspěšně až dolu, ovšem tentokrát jsem dopadl víc doprava, takže mě v plný kudle nakopla boule a MRRRRRD! napálil jsem to přímo do stromu. Ten bazmek mi ani o centimetr neuhnul a já si narazil ruku a koleno. Uf! Chvilku jsem se vzpamatovával, ale nakonec jsem sebral síly, překážející strom uříznul, vydrápal se nahoru a potřetí se po kmeni pustil dolu. Tentokrát všechno vyšlo jak mělo, Ondra cvaknul foto přesně v místě kde si naplánoval a já ukočíroval kudlu mezi stromama. Paráda. Nakonec vlastně vůbec nechápu proč jsem si vybral takovejhle napůl jibovej spot, když raily vlastně nemám rád a vůbec je nejezdim.....No nic

Zbytek dne jsme stavěli další věc o který ale zase příště.....................