Sněžík IV.-81.výjezd

V úterý jsme se Zákořem museli vyjet na Sněžník. Ne, že by nás snad někdo nutil, ale počasí bylo v takovejch mrdách, že by byla hanba zůstávat doma, nebo v práci. Naprostý azuro, větřík a v neposlední řadě nízká teplota zaručovaly drhnicilín. Vystoupali jsme nahoru a zamířili k nádhernýmu bouldru Fixuj jako Graham s klasou 7C+, kde ​už od rána působil Magnus. Hned jsem zapnul foťák, že si natočim přelez, i když nám Magnus tvrdil, že k němu má daleko. Daleko v jeho případě znamenalo dva pokusy skoro a třetím posílá. Předvedl u toho skvělou řežbu, která se pro mě okamžitě stala praseckou motivací a to znamenalo, že jsem  popadl svůj balík matic a letěl jak zběsilej pod Respekt, jehož SD variantu jsem měl ten den v plánu zkoušet. K tomuhle bouldru musim říct, že je pro mě pekelně těžkej. Klíčovej krok jsem udělal poprvý v životě v sobotu a to jsem ho zkoušel asi tisíckrát během posledních dvou let, co jsem začal trochu bouldrovat. 

Rozhodil jsem matky, rozlezl se ve stand variantě a zahájil zkoušení kroku. Je to pro mě teda spíš skok. Pravá špička hluboko dole, levej hrůtkostup a v rukou dvě boule. Z týhle pozice se musim odrazit, nezapomenout vypustit pravou špičku, do poslední chvíle tlačit do levý nohy a když se mi povede správně chytit madlo, zbejvá mi už jenom udržet kyv na jedný ruce. UUUFFF!!! Moje noční můra. Po hrozný bitce se mi nakonec tahle pasáž samostatně daří a jdu dát rest.

Mezitim přišel Magnus se Zákořem a protože Magnus už byl rozhejbanej, sedá pod Tsim Fuckis 7C a krokuje. Ani ne za čtvrt hodiny má vymyšleno a boulder přelejzá. Je řada na mně. Zapínám foťák a sedám pod tenhle veleboží kámen. Začátek sice na krev, ale dávám a klíčověj skok mě zastavuje. Dávám hned druhej pokus a opět nic. Pauza a další dva, který končej úplně stejně. SHIT! To je zakletá bestie. Rozhoduju se teda, že se skoku znova pověnuju. Zjišťuju, že musim krutě tlačit do levýho stupu a to skoro do okamžiku, než se mi podaří lapnout madlo. Jenom tak jsem následně schopnej udržet prasečí kyv. S tímhle zjištěním se mi daří dvakrát krok udělat. No tak teď už by to mělo jít, řikám si a po pauze dávám další pokus.......ale nic a pak další a další a další a furt nic a znova a znova a už jsem malilinko nasranej, takže plácám energii na zbytečný nadávání, zkoušim se rozptýlit prověřením bouldru Otroci lásky, kterej zkoušej vymyslet Zákoř s Magnusem, ale nemám sebemenší šanci. Musim tím pádem zpět a po asi deseti marnejch pokusech přichází...........jedenáctej marnej pokus..... a dvanáctej ......a třináctej. Vždycky mezi nima dávám pauzu, takže doba mezitim pokročila,slunce už pomalu začíná couvat za obzor a teplota klesá. Levou ruku už mám na hadry takže dávám další pro změnu marnej pokus. Do toho si Zákoř v Šokingu nějak dojebává šlachu. Shit! Po chvíli dávám ještě poslední možnej pokus a JE TO TU! konečně dávám klíčovej krok a celej bouldr ve strašný bitce dolejzám!! Mám z toho snad větší radost, než z některejch 8A co jsem dal. Přímá úměra tady funguje skvěle-čím dýl to nejde, tím větší radost, když to nakonec klapne.

Z ruky mi chčije krev, Zákoře tahne šlacha od prstu až k lokti, takže balíme a kolem Tělocvičny, kde Magnus ještě zkouší Rave time, mizíme směr home.

Jo a ještě musim zmínit, že Magnus sice Rave time nedal, ale večer koukám na lezce a ten zabiják poslal ten den ještě Blues 7C!. Když jsme odcházeli od Tělocvičny, byla skoro tma, takže to musela bejt rychlá akce. Za to mu patří BIGup! nechápu kde tu výdrž bere........