Sněžník 11.7.-19.9.,Ostaš 22.9........

A je to tadyyyyyyy........ Po dlooouhý době jsem se navrátil k blogu. Důvodů proč jsem dlouho nepsal je víc, ale ten hlavní je asi dočasná ztráta motivace dokumentovat ten totální průjem kterej jsem v létě na skalách předváděl. Ne že bych nikam nejezdil, naopak, pravidelně jako vždy jsme vyráželi na Sněžník, sem tam do Labáku, Tanvaldu a na Ostaš. 

Abych shrnul Sněžník kam jsem jezdil naprosto nejčastějc. Po přelezení bouldru "Umění prokrastinace" jsem začal zkoušet "Machinárium" s klasou 8A+, což je poslední pekloboulder, kterej mi zbejvá v ďouře na Sněžníku vylízt. Největší hell na tomhle bouldru je pro mě jeho dýlka. Začátek je po velkejch chytech, ale rovnou ve stropě a k tomu zpětnym tzn. hlavou níž než nohama. Pár kroků po madlech, následuje těžký vyndání paty a když už je člověk pořádně načlej (hlavně pravačka, která jede v liště jako divá) dostane se do bouldru Remake, kterej je samostatně za 8A a tím hurá z díry ven. Prostě peklo. Ani nevim kolik sešnů jsem v tomhle dal, ale deset stopro. Nejlepší pokus se odehrál teď 19.9, kdy jsem byl na Sněžníku naposled. Dolezl jsem do skoku do stisku a po pauze do topu=na dva kusy. 

Jinak jsem zkoušel a postupně přelezl bouldry:

"Ocelový koloušek" 8A - parádní strop s relativně dobrejma chytama, ale opět jsem padal na bandasky v posledním kroku......., "The Blues" 7C Mega lajna na Sněžníku, krásnej highball, kde mi největší problém dělal dlooouhej nášah za koleno asi uprostřed bouldru a přesto, že jsem to "ojebával" nákoleníkem, furt jsem to nemohl vylízt. Až jsem jednou přišel a z první úplně lehce do chytu došáh. Zajímavej byl i dolez, ale pustit jsem se nemohl z důvodu absence chytače a ostrýho šutru čtyři metry pod sebou, "Hary Lotr" 7C var. hezká přímá linie, kterou jsem kdysi ojebal s lištou vpravo, takže jsem chtěl dát i poctivější variantu. Pár výjezdů mi trvalo, než jsem správně vyladil postavení nohou a chytnul topový madlo, "Porera" 7B+ no, tuhle věc jsem vždycky lezl jak blbec až jsem teď na podzim přišel, zkusil se zvednout přes spoďák a celkem rychle a snadno bouldr konečně dobyl......Všechny tyhle bouldry jsem natočil a hodlám je dát do jednoho Sněžnickýho videjka (společně s Magnusovym přelezem Numera Una, svym a Zákořovym přelezem Prokrastinace a Jusyho zdrcením Bluesu....), nicméně ještě k nim chci dodat zmiňovanej bouldr Machinárium, aby byl edit "úplnej"

Návštěvy Labáku a Tanvaldu ani nestojej za řeč. Teplota vysoká, slabost mocná, tření žádný, neschopnost obrovká atd atd. Jediný co jsem v Tanvaldu dokázal, bylo zkurvit si prst (asi poutko). Naštěstí nešlo o nic vážnýho a teď asi po měsíci a půl už se zdá, že je vše zase jak má bejt.

Poslední výjezd, kterej bych rád popsal byl předvčerejší vejlet na Ostaš. Bylo sice mokro a dokonce přes den zachcalo, nicméně i tak se mi podařilo přelízt dlouho odolávající bouldr "King of Jazz"7B+ a jeho variantu "Master of Jazz" 7C. Klíčem bylo vyprdnout se na svojí původní betu přebírání direk a prostě skočit. Tady musim napsat, že jsem skok zkoušel už dřív, ale nebyl jsem se schopnej ani správně postavit, natož letět. Nikdy jsem prostě dírky neudržel natolik, abych zvedl pravou nohu na stup-že by se projevilo visení na liště, který jsem zařadil do svý ranní rozcvičky? :-) Ještě jsem zkoušel věc s názvem Luis je Monster za 7C+, ale už jsem byl na kaši.

Na závěr ještě pozvánka k příštímu zápisu. Hned druhej den po Ostaši jsem se rozhodl jet na Modřín v rámci testu novýho "výživovýho programu" (začal jsem spolupracovat s J.Přibylem) a výsledek byl víc než skvělej. Ne že bych přelezl nějaký ultrapekla, ale byl jsem schopnej normálně drtit, jedno 7C poslat, jedno celkem výživný 7C+ pochystat.......ale o tom jaký to byly až příště........