Sněžník I.,II.,III.-1.2. a 3. výjezd

Stejně jako loni jsem s odcházejícím sněhem zahodil snowboard, v kumbále jsem vyhledal bouldermatky, oprášil je od pavučin a vyrazil na šutry.​ 

Můj první výjezd proběhl v neděli 12. společně se Zákořem, Caldičem a Mlejnisem. Destinaci jsme zvolili pěkně vyvýšenou, abychom mohli drtit po suchý skále. No, co bych tak k tomuhle výjezdu napsal eh. Po zimě, kdy jsem na veškerej režímek totálně sral, žral jsem o sto šest, cvičil nedostatečně a pořád si jenom užíval polety na prkně jsem na tom se silou bídně. Kupodivu se mi podařilo přelízt Sd variantu bouldru "Bílá vrána" s klasou 7A+, ale asi jen díky polákovi s knírem mušketýra, kterej mi poradil co a jak (Díky!) Po zbytek dne už jenom tryskaly slzy. Šel jsme mrknout na mindžu, ale vše při starym-nula.....pak jsem se odplahočil k Tělocvičně, že jako zkusim Rave time 2, nebo Ribstole HAHAHAHA dobrej fór, nikde jsem si ani neusral a nakonec jsem nevylezl ani Hermelín za 7A, kterej jsem lezl už asi stokrát......Strašná neschopnost no. Zbytek dne jsem trávil společenskejma prohovorama s Ježourem, mrknul jsem i pod Respekt, kde drtili Skáličové a tak nějak celkově jsem to doklepal až do večera, kdy jsme jeli home.

Po druhý jsem razil na Sněžník samostatně ve středu 15. Všechno probíhalo stejně jako v neděli. Počasí luxusní, šutry suchý a k tomu naprostá neschopnost. Na začátek jsem dal pár pokusů v Poreře hnedka u cesty. Nerad bych bral madla vpravo, přijde mi to jako neuctivý ke krásný přímý linii, tím pádem si trochu nasírám do bot a snažim se z pravýho stisku pálit do lišty. Občas jí s vypětím všech sil i chytnu, ale vždycky dám hrozný vrato a ta mrcha se solí a je malá a zrnitá a já nevim co všechno búúú búúú a odchod pryč. Jako další bych rád zkoušel Remake, protože je za 8A a neni nic divnýho, že se v něm člověk ani nepohne, bohužel jeho první klíčovej chyt je mokrej. Jdu teda k bouldru Mefisto, kterej mi nikdy nešel(nedosáhnu na stěnu vzadu), ale nejde mi ani teď. K tomu mě bolí nožička z daleký paty tak na to seru a jdu se podívat ke Klenotu. Tady jsem ještě nelezl věc s názvem Hudrycup 7C. Po první obhlídce to vypadá schůdně. Kroky zvládám celkem rychle, ale při pokusech se vždycky dotknu, nebo mi dojde v závěrečnym výlezu.Uf....i tak jsem si zablbnul skvěle a můžu zmizet.

Po tejdu deště jsme vyjeli na Sněžník znovu. Tentokrát celá rodinka tzn. Já moje žena Lucka, minibomber Štěpánek a vlčice Selma. Malinko nás znervozněl chcanec na Práchni, ale v Děčíně se naštěstí ukázalo, že norové nejsou v úplný mimóze a sem tam jim nějaká předpověď i vyjde. Na Sněžníku bylo zataženo, ale nelilo a teplota celkem ideální. Znovu jsem testoval Poreru, ale opět jsem se musel rozplakat a utýct. Lůca dala z první 6A Choroše, Štěpík drtil vše a Selma kvičela a štěkala, protože jsme byli hned vedle cesty, kde pořád někdo chodil. Prostě rodinná pohoda. Po chvíli jsme se odebrali ke Klenotu, kde se mi podařilo zdrtit Hudrycup za 7C, kterej jsem měl zkroklej z minula. No, zdrtit asi není úplně to správný slovo-s vypětím všech sil vybojovat je asi přesnější. Na moji obranu musim říct, že lišty z šestcéčka s názvem Ferari, kterym se boulder vylejzá byly trochu navlhlý. Dalším naším cílem byla Leštěnka, kterou slibuju ukázat Lůce už dooost dlouho. Jde o pěkný 7A, kde je možný zkoušet jednotlivě všechny kroky hezky ze země. Žena na nic nečeká a pouští se do rozklíčování. Daří se jí dostat do poloviny, takže by se dalo říct, že to nejtěžší má za sebou, nicméně k přelezu bude potřeba ještě trochu přidat. Na závěr se jdu mrknout do nedaleký ďoury na Remake. Ten je bohužel opět mokrej tak chvilku zkoušim nabodnout prsty pravý ruky na řezavou lištu v nástupu Temný hmoty, ale jsem už kantáre a highlightem okamžiku se stává pouhý zvednutí zadku.....Na závěr už nemá smysl nic imitovat takže balíme a mizíme.....