Sněžník VI.-84.výjezd

​Právě dnes jsem absolvoval pravou polární výpravu za boulderingem. Třeskutá zima mi ovšem nezabránila v přelezu plánovanýho bouldru. 

Abych ale opět uvedl číslování na pravou míru, musím se vrátit o dva výjezdy zpět. Motivace psát příspěvek na blog se po nezdařenym (bez přelezu) výjezdu rovná nule. Vlastně bych i něco napsal, ale vejletů ze kterejch si nepřivezu žádnej skalp je snad víc než těch přelezovejch a mě moc nenapadá co bych furt psal. Musel bych pořád opakovat jak jsem slabej a jak mi to nejde, nebo se vymlouvat na podmínku nebo já nevim na co. Na druhou stranu je fakt, že i takový výjezdy mě bavěj. Nebejt jich, následnejch přelezů bych si vážil mnohem míň.

Takže pravda je taková, že dnešnímu polárnickýmu dobrodružství předcházely dva výjezdy. Jeden do Labáku a jeden na Sněžník. V Labáku byl Bivak krásně suchej, ovšem zima (a samozřejmě ubulenost) mi překazila plány lízt propojky. Vždycky mi asi po čtyřech tempech zmrzly prsty a po šesti z nich byly tuhý kohády, který se ne a ne za chyt udržet. Zvolil jsem proto taktiku kratšího bouldru a jal se vyzkoušet prodloužení jednokrokovky s názvem Šluk. Samostatně je tenhle bouldr za 7C+ a já jsem si usmyslel, že ho nastoupim už v začátečním chytu boulderu Tekutý vosk. Prostě jako Těžká půlka, ale dolez Šlukem. Dle mýho názoru by se to mohlo pohybovat v 8A stupni. Když jsem zopakoval dvakrát Šluka a posléze i spodní část, rozjel jsem pokusy. Dal jsem asi čtyři, ale pokaždý mě klíčovej šlukokrok shodil. Není to prostě pohyb zadarmo a pár kroků vespod mě vždycky malinko načne. Do toho ještě ta zima a prostě búú búúú pláč a odchod.

Další vejlet jsem nasměroval na Sněžník. Bylo krásně a já měl v plánu zdrtit místní klasiku nesoucí název Proces s klasou 7C+. Když jsem dorazil na místo, vše začalo velice slibně. Všechny kroky jsem dal při rozlezu v pohodě a celej natěšenej jsem chvilku pauzíroval, že to jako hnedka spráskám a půjdu zkoušet Remake, což je vlastně to samý, akorát se nešlape na zadní stěnu. Tady bych rád napsal, že pro krátkýho skřeta jako jsem já je Remake o málo těžší než Proces, protože mi nohy na zadní stěně stačej leda tak do prvních lišt a za ně už musim poctivě zakleštit strop a do stisku už to pálit bez pomoci protistěny. No machrování by mi šlo, co už bylo horší byl samotnej přelez. Začal jsem skvěle, napálil jsem ten stisk, otočil nohy, pobral chyt za hranou, když tu ouha, najednou jsem zjistil, že jsem jaksi zapomněl na jeden krok a sice dooost nepříjemnej. Konkrétně brzdu. Člověk se drží v jeskyni, druhou venku a je rozpaženej jako svině, v tuhle chvíli je potřeba nějak vzepřít nohy a pohupem přechytit pravačkou z lišty zobáčkohrůtek. Je sice pozitivní, ale kyv je kreténskej. Když se vrátim ke svýmu pokusu, stalo se následující: kyv jsem samozřejmě zkusil, načež jsem byl vystřelen z ďoury ven mimo matice. Prostě nádhera. Trvalo mi pak celkem dlouho, než jsem tenhle krok vychytal. Posléze jsem ještě dával pokusy a asi tři skončily těsně pod výlezovym madlem, to už jsem měl bohužel strašně nateklo a buď se mi zouvala pata, nebo mi mrzly prsty, nebo jsem něco poplet nebo nebo......jednim slovem průjem. Musel jsem vše pokorně zabalit a odejít s nepořízenou.

Tak a teď už k dnešnímu polárnímu dobrodružství. Jinej název dnešnímu dni nepřísluší. Mohl bych ještě napsat něco o samotnym magorovi uprostřed mlhy, námrazy a vichru. Už když jsem vystoupil z auta, bylo jasno, že dneska to zadarmo nebude. Vlezlá zima mi roztřásla okamžitě kolena a musel jsem přidat do kroku abych se rovnou neotočil a neutek domu. Pohyb mě ale hezky zahřál a když jsem vyšel na náhorní planinu, začalo mě moje dnešní dobrodružství svym způsobem bavit. Nikde totiž nebylo ani mrtváčka natož živáčka, dokonce jsem na cestě neobjevil jedinou stopu. Ještě víc se mi zlepšila nálada, když jsem dorazil k Procesu a zjistil, že je suchej. Akorát ve výlezu ležel trochu sníh, ale tam už je to přece po madlech takže jsem to neřešil a šel se hnedka rozhejbávat. Tělo bylo zmrzlý a šlo to velice ztuha. Obzvlášť prsty mrzly. Nějak jsem to ale rozchodil a dal první pokus. Beznaděj. Druhej už byl lepší. Třetím jsem uuuuž skoro udržel brzdu. To bude gut, řikal jsem si a zběsile rotoval rukama, abych se zahřál. Čtvrtej pokus jsem zabral jak svině, udržel brzdu, založil dobře patu a celkově nic nepodělal, takže jsem se mohl radovat z dobytí madýlka. No jo, ale v tuhle chvíli nastaly teprve pořádný trable. Držel jsem gigantický madlo, v podstatě schod, nicméně ten bestius byl plnej zmrzlýho sněhu a z mejch prstů se už téměř staly kohády ala hrábě. Musel jsem se kousnout a odházet sníh. Nebylo už ovšem možný prsty normálně použít, zvolil jsem tím pádem taktiku vzporu na dlani a boulder vybojoval až na vršek. Juchů, prostě polární přelez jak má bejt. Po zbytek dne jsem ještě nějaký bouldry zkoušel, konkrétně Mindžu a byl jsem se kouknout i na Depth Raid, ale nebyl jsem už schopnej rozmrazit ruce natolik, abych mohl zabrat. Nakonec jsem ustoupil a dobře jsem udělal, protože rozmrznout se mi podařilo až po hodině jízdy autem s naplno puštěnym topením.