Sněžník VII.,VIII.,Labák I.,II.-7.-10.výjezd

Po menší pauze způsobený tak trochu technickejma potížema jsem se konečně dostal k sesmolení dalšího příspěvku do mýho nekonečnýho(doufám) seriálu o bouldrovejch dobrodružstvích.

Nejdřív bych se rád zmínil o dvou vejletech směřovanejch na Sněžník, který se odehrály šestýho a devátýho dubna. Oba dva jsem strávil převážně v ďouře, kde vede Remake 8A. Od poslední návštěvy jsem měl tuhle věc zkroknutou a celkem dobře vymyšlenou, pálil jsem tím pádem ostrejma.

 První z těhle dvou vejletů byl celkem nadějnej a dařilo se mi boulder vylízt na dvě části...tzn. v náhupu do stiskochytu na hraně jsem spad, ale po chvilce jsem byl schopnej bouldr dolýzt. Každej pokus mě nicméně výrazně vydojoval a nakonec jsem ani nenastoupil. Šel jsem tím pádem ten den ještě na Blues za 7C, že si vyzkoušim klíčovej krok za koleno. Žena mi pro tuhle příležitost vyrobila nákoleník. Měl jsem ho teda objednanej z nějakýho eshopu, ale bylo mi oznámeno, že ho nemaj a dokonce, že neni ani v evropskym skladu, takže smůla. No stejně by mi byl k hovnu, protože i když mi koleno jakž tak na místě drželo, na chyt jsem stejně nedošáh. Zvolil jsem teda jinou variantu a sice napalm do chytu pravačkou. Bez kolena a naférovku. K mýmu velkýmu překvapení jsem do úrovně chytu doskočil a měl ho pod rukou. Konštelace byla ovšem v tu chvíli tak překvapivá, že jsem nedokázal ruku rychle sevřít a odporoučel se k zemi. Znovu už jsem se takhle hezky vypružit nedokázal a vzhledem k tomu, že jsem se na místě zmítal samostatně, rozhodl jsem se počkat až budu mít za zádama chytače. Ještě jsem se šel kouknout na Be strong 7C, kde jsem se musel spokojit jenom s přelezem prostřední části. Skok do hrany se mi opět samotnýmu ani nechtělo zkoušet nehledě na to, že už jsem byl na sráč.

Další vejlet jsem vyrazil s rodinou v domnění, že Remake padne. Ha ha, úplná marnost. Asi po hodině naprostý beznaděje jsem se vydojil a odešel za ženou, která měla v plánu krokovat Leštěnku 7A. Hned jsem se jal ukazovat jak a co se má v tomhle traverzu po hrance dělat a najednou, když jsem rozpřah hooodně doprava, cosi se mi sesralo v lokti a bylo jasno, že jsem přepřáh nápřah a budu potřebovat rest. Ještě jsem se o tom teda musel jít přesvědčit na Blues, kde se za pravou zabírá mocně, takže jeden pokus, rychle zabalit matice a úprk pryč, aby mě náhodou nenapadlo ještě něco zkoušet.......

Dva následující vejlety jsem směřoval do Labáku. Naposledy jsem tu byl o Vánocích a tak jsem se celej nedočkavej těšil, co se bude dít. Hned na začátek to se mnou nevypadalo zle, protože jsem hnedka na rozlelz zdrtil Bílej traverz. Loket se zdál ok., zahájil jsem tim pádem znovukrokování středový pasáže Decent Fellow 8B. Bohužel jsem nebyl schopnej rozpřahnout doprava do lišty a po chvíli marnosti jsem se rozhodl, že zavdám několik málo pokusů v bouldru Sunshine 8B.

 Tenhle peklobouldr je můj sen už od roku 2015, kdy jsem v něm postupně zavdal asi 15 sešnů a celej ho nakrokoval až do fáze přelezu na tři části. Nechal jsem toho, protože mi připadalo(a správně), že na něj nemám a odložil jeho přemlouvání na později. Nedávno jsem ovšem zkouknul dokument o tom jak Nalle několik let obléhal svůj projekt, kterej asi po 84 sešnech nakonec zdrtil a mejch 15 dní se ukázalo jako směšně málo. Musim říct, že zmíněnej film je KURVA motivační a je úplně jedno o jakou úroveň lezení se jedná. Každej má svou hranici jinde.

Zahájil jsem teda po necelejch dvou letech vzpomínání jak že to bylo a HLE! Hned ten den jsem vyrovnal svoje maximum!!! Shiit! Opět se mě zmocnila posedlost timhle bouldrem. Bouldering je pro mě překonávání zprvu nemožnýho a tahle věc je ještě víc než to haha. Každej krok mám na totální hraně. Dlouhej nátah za spoďák, přendání nohou ve stropě, kdy musí brutal zabírat břicho, rafinovaná patošpička, do toho malá ostrá lišta a dírka k zalomení. Nechybí ani technicky náročnej poskok doleva s né úplně snadnym závěrem. Nádhera!!! Jak jsem psal, dostavil se ošel takže hned další návštěvu jsem opět mířil směr Bivak a tentokrát už jenom a výhradně na tuhle věc. Na rozlez se mi teda podařilo zkrokovat Sick Fellow + Pornoland (taky asi v 8B ranku) a hned poté jsem opět začal drtit kroky v Sanšajnu. Nedá se říct, že by se mi nějak extra blížil přelez, ale malinký zlepšení proběhlo.....minimálně co se týká jistoty v krocích.  Je to prostě mega projekt a motivace jak prase. Šlo vlastně celkově o 17. den v bouldru takže mám ještě dooost času než tenhle počet stoupne na 80 hehe.

Poté co jsem dorazil domu, rozhodl jsem se opustit svoji netréningovou filosofii a udělat max. pro to abych tenhle bouldr zkosil.Pro začátek jsem namontoval doma lištu a zkoušim viset. Evidentně mám obrovský rezervy, protože ani na tý největší nejsem schopnej vydržet pět sérií 10s vis 10s pauza X10....