Sněžník XXIV.-XXX.-27.-33.výjezd

Už se mi zase hromaděj výjezdy a nezapisuju a nezapisuju. Je to v prdeli no. Furt chodim do práce a k tomu nejsem schopnej nic přelízt=nemám moc čas ani motivaci něco psát. Dneska venku leje tak to zase jednou sesumíruju. 

Od přelezu Temný hmoty uběhnul necelej měsíc a já absolvoval dalších sedum výjezdů na to samý místo, kde vede. Tahle díra je ve vedrech na drtbu celkem good. Pokud navíc člověk dorazí odpoledne, slunce se schová za roh a stín teplotu ještě trochu zlepší. V uplynulejch návštěvách jsem se snažil překropit - respektive spíš vymyslet dva zbejvající bouldry a sice "Umění prokrastinace" a "Machinárium" oba za 8A+. Samozřejmě jsem očekával, že po přelezu Hmoty, která má vyšší číslo, budou tyhle dva jen taková formalitka hahaha. No, krátce řečeno - ani hovno. Machinárium se mi teda podařilo nakrokovat celkem rychle, protože jde o pár lehkejch kroků, potom jedno krutý vyndání paty a následně Remakem vzhůru(-ten už jsem vylez). To vyndání je pro mě nicméně celkem hell, sotva ho dám a pak mi kurevsky natejká pravačka, která musí na spoďáka fixovat klíčovou lištu pak se s ní natočit a ještě z ní pálit do stisku. Když jsem si představil, že to všechno udržim, vybojuju a nakonec mi smekne pata ve výlezu jako se mi to stalo asi pětkrát při kosení Hmoty, rozhodl jsem se nejdřív radši pro zkoušení Prokrastinace.

To je mrda! Perfektní stropní kýl. Škoda, že je tak vstrčenej v tý ďouře a neni kolem něj víc místa. Ale co, na takový věci bouldrista sere, aspoň je to těžší. V tomhle případě mi teda zrovna omezenej prostor nevadí, ale co mě fakt hněte je vyndání pravý paty. Jde o to, že použiju metodu nástupu jako v Hmotě tzn. náhup do lišty, poskok, pata, za ní kříž do lišty, druhá pata proti-to je vejmrd jako prase-směna a teď to začíná bejt zajímavý, protože za hranou mám možnost chytit jenom horší z dvou chytů. Delší člověk došáhne až do lepšího, ze kterýho může patu vyndat(i to je samozřejmě nahovno), ale tim jak neudrtim stisk-opět jsem schopnej šahnout jen do toho bližšího shiiiit-musim prostě použít plackoid za rohem. Dvě návštěvy jsem se zmítal v marnosti, než jsem přišel na způsob, kdy levou v liště otočim, postavim se proti mikro stiskospoďáku a patu vyndám. Když jsem se tenhle grif obstojně naučil a myslel, že je vyhráno-pata je přece volná a můžu jí dát kam chci, ukázalo se bohužel, že do madla je to daleko a mně nezbejvá než to odpálit a letět. Super, krásnej krok, síla dynamika fuíííí, akorát ne pro slabocha jako jsem já hehe. Samostatně to teda nalítnu, ale když přidám začátek, jsem v prdeli. Vymyslel jsem teda další dvě varianty, jedna spočívá v otočení levý ruky zpět na lištu a druhá v poskoku pravou rukou do lepšího z chytů za hranou. Ani jeden způsob jsem ale zatim nebyl schopnej spojit se začátečníma pár krokama, který mi vždycky potřebnej ždim nenápadně usajou. Zbytek bouldru už jsem schopnej dolýzt i s konvema, ale spadnout se dá samozřejmě i tam. 

Takže sami vidíte, že se tam nejezdim flákat haha. Jo ještě jedna věc je v ďouře limitující a sice pal prstů. Dalo by se dokonce mluvit o kreténskym prasečím palu, kterej vždycky session ukončí. Jasně, všechno je daný mou vlastní ubuleností, ale ty chyty musej mít nějakej brusnej povrch nebo co. Nehledě na stiskospoďák, kterej je vostrej jako kudla. Asi začnu trénovat visy na břitvě.

Dost bylo pláče a popisu zoufalství, naštěstí se mnou na Sněžník jezdila moje žena, která se postarala o záchranu pověsti naší rodiny, když přeskočila jeden stupeň a z 6C se katapultovala rovnou na 7A skosením bouldru Leštěnka!!! Lůca se ze začátku moc netvářila, obzvlášť potom, co jsem jí oznámil, že jestli chce mít 7A tak je potřeba srát na madlo v úvodu(podle mě je i mimo linii). Nakonec se ale do bouldru nadchla a pilovala a pilovala a pilovala až všechno vybrousila tak, že samotnej přelez vypadal podezřele lehce :-) 

A to je pro dnešek vše, už mi z toho datlování do klávesnice začíná natejkat takže zase příště.........