sucho pod hradem

Dneska jsem znovu zavítal do petráčskýho podhradního sektoru. Ráno jsem si přispal, musel jsem navíc jet oklikou přes Jablonec takže suma sumárum dorážim pod Vrchcáby po 12.hod. Moc mi to ale nevadí, jsem sám, na sračky se octnu cobydup. Můj první úkol je jasnej: dolízt Velkou postupku 7C+. Minule jsem hodil úplně z vršku, počítám teda rovnou s tim, že s čerstvou silou, kterou si vezu, to bude formalitka. Rozlejzám se v závěrečnejch krocích a postupně se zpětně prokousávám až k prvnímu kroku, kterej je nejtěžší. Zdvih za kostku. No, celkově mi to všecko přijde nějaký těžký. Blbě si to pamatuju, nebo se nálož čerstvý síly někde po cestě vybryndala nebo vytekla nebo já nevim kam se zas ta mrcha poděla. Rozhodně mi padá hřebínek a je jasno, že se bude bitkařit. Prvním pokusem se mi daří dolízt až do samýho výsmolu, kde jsem minule spadnul kvůli mokrotě a padám tam pro změnu zas, tentokrát na konve. Jak se tak kutálim po zemi, přemejšlim o tom, že mokrota za nic nemohla a na vině je tetička slabost.Achich ach, kdy mi ta svině dá pokoj...... Snažim se teda nějak upravit program, ale spíš to komplikuju. Po pauze smekám, pak zas, potom se mi zase něco vymkne.......až nakonec URÁ! s hroznejma bandážema se plazim na vršek. Jsem rád, že už nebudu muset dělat ten pitomej krok z kostky. 

Rychle všechno pobalim, vydrtim na strom(strašidelný) a ženu se k mýmu dnešnímu hlavnímu cíli a tim je boulder Hořící Hněv 7C+. Skvělej název pro parádní směr. Celej šutr připomíná tak trochu sekerku vklíněnou mezi další kameny. Sedám pod to a zahajuju kódování. První krok z lišt do boule mi jde hned jakmile pochopim co má dělat levá noha. Musim ji mít nalepenou stehnem z boku na šutru a tlačit do ní. To samý vlastně i u druhýho a třetího kroku. Krux je pro mě následný vysoký našlápnutí. Boule totiž úplně nedrhne, nebo spíš ruka jí nedrtí dostatečně a jakmile se zvedá vysoko noha, smýýýýk a je to v kouli. Samostatně mi nicméně kroky jdou parádně. Chvíli kroutim hlavou, až přicházim na to, že klíč je ve správnym úchopu boule. Ok, vzhledem k tomu, že jde o náhodu jak jí člověk naplácne, du do pokusů , že mi to třeba klapne. Nejdřív nic moc, ploskobula nebere a nebere, stejně se řežu, ale zvednutí nohy mě prostě vždycky zastaví. Hm hm škoda, když dám nohu na zem a malinko poopravim úchop, daří se mi boulder hnedka dolízt. Další asi hodinu sázim pokusy, trhám jeden dva....tři prsty .....krev nekrev  bojuju co mi teď už zase pouhá nesíla stačí, ale top se spíš vzdaluje. Nakonec nacházim metodu jak bouli poopravit za chodu, do toho kalibruju postavení pravý nohy o kterou se opírám, když zvedám levou a celkově to všechno piluju, dolejzám bez prvních dvou kroků do topu až nakonec co? Nic. Pro samej pal a výdoj nedám zdvih za lišty. Z prstů chčije, loket se ozývá, dávám úprk a nezbejvá mi než se těšit na příště........