Szklarska Poreba III-32.výjezd

Do našich končin přišlo vedro, respektive léto, to prasečí období, který nemám tolik rád. Je to sice super doba na máchání ručičkou někde s pivem u stánku, ale pro bouldristu je to peklo (snowboarder je samozřejmě dávno v komatu). 

Opět je skok v číslování výjezdů. Před tejdnem v neděli jsme totiž byli se Zákořem drtit taktéž, ale byl to takovej pláč, že jsem radši nic nepsal. Musel bych se totiž přiznat, že poté co jsme si dali pochod k Bivaku a zpět (byl totál sechcanej a zapařenej), došli na Sněžník a já chtěl zkusit Respekt SD, nedal jsem ani Respekt ze stoje eeh. Trapný no. Šel jsem pak ještě na proces, kde se mi jakž takž podařilo samostatně udělat krok do stisku ve strůpku, ale to bylo vše. Víc bych tu snad ani nechtěl psát, jinak bych se musel rozplakat ještě teď.....

Výjezd do Szklarsky poreby byl o dost lepší. Razili jsme ve složení Já, Zákoř a Míra. Počasí celkem dobrý takže nemělo smysl propukat v předčasnej brek. Až když jsme kolem půl jedenáctý dorazili pod strop, začali se nám klepat malinko bradičky, páč byli kvůli stokum mokrý klíčový chyty. Předpověď ale vypadala dobře, takže jsme do škudliny narvali hajzlák a začali zkoušet první část, která byla suchá s tím, že počkáme až to oschne celý. Mně se zpočátku celkem dařilo a hnedka jsem jedničku přebojoval. Začal jsem následně zkoušet krok do hrany, ale bylo jasno, že stisk musí ještě vyschnout. Člověk se tady vlastně rovnou rozlejzá v tom nejtěžšim takže je ihned na sráč. 

Vo pauze čumim na Míru, kterej je tady dneska první den a poté co vyzjistil od Zákoře co a jak, snaží se předrtit druhou půlku Czechstary, kterou si mnozí i zapisujou jako 8A. Míra si vybral program jakym to lezl právě Zákoř a vlastně i Foxer a pár dalších. Jde o skok do fakeroklemu, kterej strašně bolí. Pro mě osobně je to úplnej unreal, ne však pro Míru. Od začátku je vidět, že na to má, protože pokaždý plácne těsně vedle škudliny. Ještě než dává pauzu, testuje zbytek bouldru, kterej přefixovává s prstem v nose....

Zákoř, kterej v mezičasech předrtil první a posléze i druhou část Polish Stary dává zanedlouho pokus v celým bouldru, ale chyt v hraně bude muset ještě vyschnout.

Jdu na to, rád bych taky dolezl z madla nahoru, ale krok do hranostisku mi moc nejde a když už ho chytnu tak ho mám blbě a nejsem schopnej se za něj otočit, natož háknout levou špičku. Zkoušim teda samostaně otočku, hákuňsk a poskok pravou do škudliny. Ty krááávo to je bolest. Ve škudlině je nějaká hranka, která úplně rve fakera až slzy a nadávky tryskaj. Naštěstí jsem si nic neurval a jdu zas odpočívat.

Míra prosí Zákoře, aby mu přidal a zkouší skok s ulehčením u čehož zjišťuje, že vše je jen otázka vypnutí hlavy a že se prostě musí zarvat. Ještě zopákne výlez a najednou bere madlo, levou lištu a mrrrd, klemuje fakera, udrží vývlaj a zbytek už seseká napohodu. Asi něco natrénoval ten dobytek, protože tu je dneska první den a hned to takhle skosil. Mrda!

Po týhle parádě jdu celej namotivovanej zkusit, jestli bych přece jenom do tý posraný škudliny nedoskočil taky, ale ta mrcha je prostě hrozně daleko a můj rozpaž na to nestačí. Je to samozřejmě výmluva - za kterou ostatně hnedka dostávám trestík v podobě opakovanýho bouchnutí se do hlavy, když zkoušim opět svuj program s hákováním špice Uf Uf, chvíli jsem celkem nasranej, ale nakonec se mi daří klíčový místo přece jenom párkrát kroknout tak to neni tak zlý. Posléze jsem totál kantáre a jdu vyfotit Míru.

Nakonec dává Zákoř ještě pokus, protože vše hezky oschlo, ale už je celkem pozdě a bandasky tuhý. Je tím pádem ten pravej čas se sbalit a zmizet.