Szklarska Poreba IV.-42.výjezd

​Dnešní výjezd byl vyjímečnej díky tomu, že se mnou jel Kuba Frič. Tuhle jsem mu volal, že jsem viděl jeho galerii fotek a totálně mě nadchnul. Samozřejmě jsem viděl fota v průvodcích na Labák a Drábky, už s náma dokonce jednou jel do Bivaku, kde mi vyfotil luxusní fotky z krokování sanšajnu, ale tahle galerie https://500px.com/jakubfric je bomba! Poprosil jsem ho, jestli by neměl čas zase s náma někam zajet. Kubovi se líbil převis v Porebě (neznám žádnýho lezce komu by se tenhle strop nelíbil) takže jsme se dohodli, že pojedem právě tam. Škoda, že s náma nemohl jet Zákoř, kterej nedávno zdrtil Polish staru a určitě by si nějaký boží foto zasloužil.

Trochu jsme se báli, že bude strop zateklej, ale opak byl pravdou. Oba bouldry perfektně suchý, perfektní teplota, prostě podmínka jak má bejt. Po velice krátkym rozhejbání, což je ovšem místní zvyk, jsem se vrhnul ukazovat Kubovi různý způsoby přelezu. Nejdřív první části, kterou jsem na začátku nebyl schopnej ani z madla předrtit a potom samozřejmě druhý, klíčový části. Snažil jsem se znovu ochočit svuj krutogram, kterej jsem bohužel ani nezkrok a nějakou dobu jsem zbytečně plácal energii na jeho znovurozkódování.

Kuba zkoušel v mezičasech náskok z madla do fakero klemu, to znamená způsob jakym to leze většina lidí. Byl schopnej doskočit do místa, kde je škudlina, ale trefit přesně klem se mu nepodařilo.

Pak jsem chvíli zkoušel krok do hrany, ale tak nějak mě ten program nasral, že jsem se rozhodl, že bude mnohem lepší ochočit ten skok taky. Jak už jsem psal v minulejch zápisech z czechstary, ani hovno mi nevyjde noha a musim letět vzduchem celej a u toho se snažit trefit jeden prst do správnýho místa, tam klemuňsk a udržet vývlaj. Strašný peklo pro pravej prostředník. Vynechal bych tím ovšem asi čtyři hrozný kroky, což by mi výrazně pomohlo v případě pokusu o celkovej přelez. Po chvíli jsem schopnej doskočit až do škudliny, ale zatim nenacházim morál na to, abych tam fakera háknul. Kuba mi u toho cvaká nějaký fota. Ještě že na  nich neni vidět jak jsem slabej. Po nějaký chvíli zkoušení se situace ještě zhoršuje, takže jdu po pauze ještě na první část, kterou tak nějak přelejzám, ale zazmatkuju v přendavání rukou na středovym madle a ani se do místa odrazu nedostávám. Uf Uf! Tady se člověk rozseká fakt rychle. 

Kuba pak taky dává pokusy v jedničce a když se náležitě vyblbnem, rozhodujem se, že ještě dáme po cestě zpět zastávku v Tanvaldě. Hlavní důvod je ten, aby se tam Kuba podíval na šutr Inferno, kterej ještě neviděl a mě přišlo, že by se mu mohl líbit. K tomu jsem si myslel, že jsem třeba dobře rozhejbanej a mohl by mě pustit bouldr Odchod z inferna. EEHHh, to byl naprostej omyl. Když jsme dorazili pod Inferno, z šutru byl Kuba nadšenej, ale já jsem se zmohl akorát tak na veleprůjem v podobě breku na matici. Jedinou omluvou mi byly dvě hodiny strávený pokusama o naskočení trhliny.

Kuba zkouší Apage muerte a celkem rychle ochočí nástup, ale v madle uprostřed bouldru mu taky dochází. No prostě není nic lepšího, než poviset ve stropě a pak jet viset do skorostropu. Ještě pak zkoušíme něco cvaknout právě v chytech zmíněnýho bouldru, ale už se ani za to madlo neudržim, takže je čas zmizet.

Závěrem musim říct, že i přes můj slabej výkon to byl dneska super den, protože Kuba je nejenom výbornej fotograf a mistrnej lezec ale i skvělej společník. Doufám, že klapne ještě nějakej společnej výjezd a už se nemůžu dočkat na fota......