Tanvald II. a III.-38. a 39.výjezd

​Další dva výjezdy proběhly do domácí oblasti v Tanvaldu. Domácí ne proto, že bych sem jezdil nějak často, ale protože ji mám nejblíž. Dostanu se na parkovíště během deseti patnácti minut. Moc sem nejezdim z toho důvodu, že si místní bouldry "šetřim" na dobu, kdy nebudu mít čas jet někam dál. No a přesně ta doba nastala. Momentálně musim pořád makat, takže jet do Labáku s rizikem toho, že přijde bouřkosmršť a v Arnolticích budem obracet se mi opravdu nevyplatí. Celkově nemůžu momentálně tolik drtit jak bych chtěl, ale nedá se svítit.....

V neděli jsem jel do Tanvaldu s vidinou přelezu Odchodu z Inferna za 7C+ a s tím, že potom zkusim i variantu poctivýho nástupu za 8A. Hned po příchodu a nalezení pod Inferno, jak se tenhle boží šutr jmenuje, se ovšem probírám z velkýho očekávání do krutý reality, kterou je neschopnost a slabost. Rád bych se vymluvil na podmínku, nebo na únavu nebo já nevim na co, ale pravda je, že jsem jenom prachsprostě nedokázal zabrat za levou patu. Nedostal jsem se ani k jejímu vyndavání což je pro mě nejtěžší krok. Nebyl jsem prostě schopnej v tom strašnym prakorozcapuňsku udělat nic. Vždycky jsem jenom dal pokus o přešah a zadnice se potkala s maticí....V pauzách jsem sledoval Mlejnise jak drtí právě variantu za 8A. S celym začátkem si vytíral a padal až v závěru na bandasky, což mě ještě víc utvrdilo o vlastní neschopnosti.....EEchh. No nic, údělem bouldristy je vyrovnávat se s neúspěchem a tak to i beru. Celou session jsem zakončil v imitaci v Antichristovi, což je totální pekel. Třetí krok jsem ani nenaznačil tak jak se mi to podařilo někdy v dubnu, takže jsem to zbalil a jel home.

Druhej den jsem přijel zas. Řikal jsem si, že si třeba trochu odpočinu a vzhledem k tomu, že už mám v hlavě jak kroky udělat, třeba dojde k nějakýmu nadějnýmu pokusu. HM, tak dopadlo to úplně stejně jako v neděli ba co hůř, dal jsem si blbě matici a prdelí spadnul na kostrč na šutr.....fuííí ufuf. Po chvilce svíjení a kvičení jdu dát ještě pár marnejch a daří se mi sice dostat se až k vyndavání paty, dokonce udržim i vývlaj, ale je jasno, že na pokus nemám. I kdybych měl sílu, je mi to k ničemu, protože mě začíná bolet levá kyčel a levá pata a jsem celkově strašně ubulenej. Odcházim jak spráskanej pes s vidinou toho, že teď budu muset makat jako prase a dostanu se sem nejdřív v neděli. Vyhlídka chabá, ovšem furt lepší, než kdybych si utrh prst, nebo se nějak jinak vydojil. Takže nakonec musim oba výjezdy zhodnotit jako potřebnej tréning a ukázněně se odebrat home......