Větrná Hůrka 17.12.2017

Dnes jsem razil opět na Petráč a dle předpovědi jsem nabyl dojmu, že najdu skály suchý a v lati. No jak to říct, abych nemusel bejt moc sprostej....suchost nula-už po cestě tzn. v Řevničově a v dalších prdelích kterejma se projíždí se povalovala vrstva sněhu, která drze tála a tekla. Všude mokro. Když jsem dorazil na Vyhlídkovou a zjistil, že skoro všechno je mokrý, volám Magnusoj, jestli někam jel,že bych dal přejezd. Sice by to byla psychocesta, ale lepší než nic.....Magnus ale nikde nedrtí, zato mi radí ať se jdu mrknout na Větrnou hůrku, tam že to bude suchý. 

Moc mu nevěřim, ale jdu a fakt nekecá, šutr(sektor?) Mordor suchej. Super, dostávám instrukce kudy co vede a jdu na to. Rozhejbávám se v bouldru Žihadlo. Nejdřív ze stoje, což je za 6B a po chvilce zahřejvání prstů krokuju i sed za 7C+. Jo, to pude, řikám si a ladim foťák. Hůrka dostává svýho jména a vichr jede bomby. Paráda, skála suchá, tření v palbě, nicméně moje vyprůjmený ručičky mrznou. Dávám dva marný a třetím zvládám do spondea nastoupat a i přes necitlivý konečky doskakuju bouli a bouldr kosim,Yes. Hezkej směr na začátek vždycky potěší. 

Hnedka koukám na věc s názvem Na Krev s klasou 8A/8A+. Moc se mi líbí, protože jde o tříkrokovej sekec za lišty. Mrda. Přerušovaně zahřejvám prsty a zkoušim kroky. Lajsny malý a tupý, nicméně pohyby se postupně částečně učim, tzn druhej krok se mi daří udělat, třetí, což je hup do hrany do madla taky tak nějak chápu(madlo chytnu, ale neudržim), ale první to je var. Snažim se ho zmáknout tak, že začínám oběma ve spondeobočosokolíčku,prob je ale v tom, že kolíčeksoko je celkem malej a obě ruce se mi tam ne a ne vejít. Smutné. Po nějaký době marnosti volám příteli na telefonu (Magnusoj) a otázka za milion zní: Nastupuje se oběma z bočáku nebo cože? Magnus nachází videjko a hlásí, že na start se přibírá miniodtlak vpravo od bokasa. Ahá, to už zní líp, zvládám zvednout zadek a hned to vypadá nadějnějc. Bohužel o pokusu si zatim můžu nechat zdát, protože kroky nemám ani zdaleka pochystaný, potřebuju je pilovat. Průběh je furt stejnej, rychle nazout boty, zahodit péřovku a těsně před zmrznutím (vichr jede dýku) zkusit poslední krok, pak první, lezečky zahodit a dát chvilku poskakování v péřovce. Fajn je, že tady neblbnu sám a můžu o pauze s někym prohovořit. Takhle uteče nějaká ta hodinka, ca. ve tři doráží Vojta, kterej na Vyhlídkový zbombil Nudle a Elzu, koukám teda jak dává pokus v No exit 7C, slunce svítí vítr fouká....... když najednou co to kurva? Mrak je tu a s nim smršť jak zmrd. Ve vteřině se prostě přihnala bezprdele sněhová bouře a vrství sníh rychlostí centimetr za minutu. UUUf rychle běžim nazout lezečky, že jako ještě, těsně než všechno zleje, dám nějakej nácvik, stoupám na skálu a když se kouknu nahoru, kde je chyt, dostávám pořádnej výplach držky, sníh mám ve vočích hubě ksichtu, rychle zahazuju boty, beru bundu, vyhrabávám svoje věci zpod sněhu, balim a když je evidentní, že smršť jen tak nepřestane, mizíme k autum a domu.