Vyhlídková a Mlejňák 10.12.2017

Takže dnes jsme byli se Zákořem opět svědky vzácnýho antifyzikálního jevu zvanýho "Pernej den je sechcanej i když mrzne". Opravdu delikátní úkaz, světová rarita, už asi čtyřikrát jsem se na to byl podívat a nechápu nic. Dneska teda nebyl sechcanej celej Perňák, to ne, lišty se skvěly v lati suchotou, ale nástupní madlo ta průtočná svině stále durch. To je k posrání no, stejně jsem hned po doražení na Vyhlídkovou mordoval prsty a ladil závěr a střed bouldru, když jsem se ale rozhejbal natolik, že jsem začal přemejšlet o pokusu, lapil jsem nástupní mokrosviněhajzl madlo a ruka co? Ruka zlitá. Huuuf!! Zoufalost, s mokrou rukou to prostě nevylezu a ani by mě takovou marnost nebavilo zkoušet....Balim teda věci a sunu se pod Tlamu, tady dávám krátkou řeč s Majklem a cvičně sedám pod nástup Krytona respektive Eso rimmera, oba za 8B. Superbouldery, který začínaj nekompromisním odtlakem. Chyty nejsou až tak mrzký, proti nim je perfektní noha, ale je to taková palba do pravýho ramene, že budu muset spapat ještě hodně polívčičky, než se v tom nějak významějc pohnu. Takhle to bylo opravdu jenom o zvednutí zadku a .......nic, sotva se držim, natož abych přešahnul. Do toho přichází Džangli, potvrzuje mi, že se to leze takhle i že to je pěknej sekec a chvilku něco prohovořujem, já dávám několik supermarnejch aninenáznaků až nakonec dorazí Zákoř od Umakartu a dohadujem se, co že ten přejezd na Mlejňák-To byl totiž původní plán....Pokud bude Perňák mokrej, odjedem na Mlejňák . No takže jsme se dohodli, že dáme ještě nějaký pokusy v Umakartu a pak se přesunem.

Beru teda věci a plahočim se pod tenhle traverzek. Jde o lištovačku směrem doprava, patu a (pro mě) skok do madlyka. To vše za 7C. Už jsem tu byl asi dva tejdny zpátky a vim co a jak, rychle teda projedu kroky, zapínám foťák a bumho, daří se mi bouldrem probojovat. Fajn, aspoň něco. Zkoušim vzápětí sednout i pod Záchytku 7C, která se de ze sedu z lišty do  vykartáčovanýho chytu, pak musim kmihnout hodně doleva nohu, bočospondeo proti, nášlap a na závěr rozpažka do madla. Celkem se peru jak s kmihem, abych dostal doleva nohu tak s rozpaží na závěr....tu v podstatě ani nedám, ale tak nějak tušim, že když k ní dojedu, budu v laufu a nějak to tam naperu. Dávám rest a plnim plán postupu a můžu se radovat na vrcholku Podloubí. Ještě jdu mrknout na Džangliho, kterej zkouší co a jak se sedem k Filcákum a nakonec je asi půl třetí, balíme cajk a přejíždíme na Mlejňák.

Tady je plán jasnej, zmasit boulder Lístek na Věčnost 8A (var. ze stoje). Honem honem nazouvám boty a ve strašnym hektiku všechno chystám, našlapuju, dávám tah do lišty a  a    nula, neuschopnim se ani nahoupnout do madla.....hm  to je blbý......pauza a opět tah dávám a zase vyprůjmuju krok do madla...do hajzlu, začíná mě to točit, naskládám teda matice na sebe a snažim se krok dát tak, jak jsem si to minule vymyslel. Bez úspěchu. Prsty mě už začínaj bolet. Dávám teda odchod za Zákořem k Hiphopu, kam ani nedojdu, protože Zákoř jde směrem k Podsvětí a potkáváme se na půli cesty. Do toho začíná sněžit. Pyzda. Ženu se teda zpět, rychle beru boty, zapínám foťák a po jednom marnym dávám opět tah do lišty, matice mám rozhozený, nemusim se bát zřícení komínku, navíc je tu Zákoř, nebojim se teda napalmu do madla a uáááááá, madliko se mi i přes krutovývlaj daří udržet, hnedka beru levačkou už pozitivní lištu uf uf, našlapuju, zdá se mi, že už to je v kabele, ale hned další bočáčik na pravačku je co? No přece mokrej ten zmrd, protože když sněží tak dopadá sníh na skálu a tam zůstává. Jak snadné a přece mi to úplně nedošlo před pokusem. Kousek couvám, zkoušim ještě rozpažit doleva, že bych dobrou lištu co mám v levý uvolnil a chytil pravou, ale i přes úspěšnou rozpaž se mi to nakonec nepodaří, protože to je všechno prostě sněhem zamrdaný a mokrý. Skáču mírně (strašlivě) nasranej dolu a nezbejvá než nadávat a plakat. Bouldr už byl na lopatě a nula z toho. Nedá se nic dělat. Když trochu vychladnu, mám nakonec vlastně radost, boulder to je mrdovej a těžkej jako to prase, teď už je jasný, že ho vylezu a navíc, tu bitku, kterou jsem podstoupil mám na boulderingu vlastně nejradši. Prostě řežba vo holej, kdy už člověk nemá prostor řešit nic jinýho a jenom jede. K závěru ještě vočumuju sedovou variantu, trochu koukám i jak to je s Cháronem a Stixem ale všechno s nohama v normálních botách a na zemi, protože pal je děsnej. Nakonec sklepem z matic vrstvu sněhu a plahočíme se přes hory a doly k autu a domu.

P.S.: Fotku rozklikni a vpravo dole je ikonka info, která skrejvá minikvíz- správnou odpověď si pamatuj a ve správnou chvíli použij pro svůj projekt