Vyhlídková skála 23.11.2017

Včera byl plán jasnej, Vyhlídková a boulder Pernej den 8B. Tajně jsem si myslel na přelez, ale neměl jsem vymyšlený ani všechny kroky takže bylo potřeba bejt hodnej a jak se řiká nohama na zemi (i když pro bouldristu to tolik nesedí). No nic, po asi tříhodinový cestě vystupuju v Petrohradě z káry, do toho dorážej nějaký kluci v dodávce, nakládáme matice a když razíme vzhůru, ptá se mě najednou jeden z nich: "Jdeš na Pernej den?". Ty jó, jsem překvapenej jak to ví, ale čte prej můj blog. Mám radost že to nesmolim vo hovně a dodatečně zdravim! Perňák je bohužel mírně pozavlhlej, jdu se teda kouknout na Tlamu. Je celkem suchá, vracim se teda pro matice a dávám rozehřátí v bouldru Hbitý jazyk 7C. Vede hezky ze stoje, to se mi líbí a popravdě jde o jeden krok za dva blbý chyty. Hned co se prsty dostávaj do provozní teploty, daří se mi zvednout a pobrat sokolíček. Vzhledem k tomu, že fleš jsem netakticky projebal, seskakuju a jdu naladit foťák. Posílám chvíli poté. Super, ale moc jsem se nestačil rozhejbat tak sedám pod Zaťatý zuby 7C+, zved po chvíli zvládám, ale dlouhej výlezovej nátah doprava do dírky mi nesedí. Zkoušim teda co Kryton, respektive Eso rimmer, oba za 8B. Zadek kus zvednu, ale další chyty jsou daleko na to abych do nich pořádně našáhnul, navíc je jasný, že to jsou bouldry, který jen tak vylízt nepujdou. Dnešní cíl je jinej, sedám teda ještě cvičně úplně doleva na šutr, v domnění, že tudy vede nástup boldru Nový život 8A+/8B (obě ruce vlevo ve spáře na spoďáka), ale zvednout se mi nepodaří. Doma jsem pak zjistil, že se začíná normálně jako Zaťatý zuby (s pravačkou v liště). Hm, z průvodce to teda úplně jasný neni, ale nevadí. Stejně musim do Průchodu.

Přesunuju se a dávám opakování kroků a snažim se rozkódovat co s posledním nevyřešenym místem. Ukazuje se, že moje "řešení" z minula je k hovnu, blízká pata mě nepustí. Zkoušim teda patu vzadu pod stropem. Ta je sice tutová a drží, bohužel mě taky drží hezky dole a do vysněný lišty asi o tři centimetry nedošahnu. Kuuu.va, boulder je sice skvělej pro malýho co se týká prvního našlapnutí na stup, ale tady by se mi teda hodilo mít o kousek delší nohu. Stejně se snažim krok dát, asi hodinu se natahuju jak cvok, ale i když to občas vypadá, krok nedám. No, je potřeba změnit program, rozhoduju se pro špičku, která tam taky zaháknout jde, ale je mrzká. S ní bych tam došáh, to je jasný, jenom nesmí vypadnout. A vypadává a znova a znova a znova a znova a znova a znova až ubíhaj další asi dvě hodiny a moje prsty bolej únavou. Tejpu z nich samozřejmě nesundávám,z minula načatý bříška by šly srát ihned. Už se mě pomalu zmocňuje beznaděj, že dneska ani kroky nezvládnu, když v tom se na mě doráží mrknout typ co jsem se s nim potkal na parkingu , chvilku si mu stěžuju, že mi to nejde a chci mu ukázat jak moc mi to nejde a HLE! celkem bez potíží krok dávám, lištu držim a hup - poskok do madla je za odměnu.......aháááá, chtělo to zabrat. Takže díky! (neznám bohužel jméno, ale tipuju Čermy..?), dávám pauzu a přes pokročilou dobu a bolavý klouby na všech prstech ještě dvakrát zkoušim jestli mě bouldr nepustí a .....- ....nepustil. Zvládám nicméně dolízt do místa, ze kterýho jsem to před chvílí rozkódoval= je na dva kusy pochystáno a jdu se ještě docukat na Nočník. Zkoušim přidání ve spoďácích Bílý Gardy, chvilku imituju ve Frodovi a v Letu se zelím, ale jsou to všechno pekla a já na sráč, nedaří se mi nic ani naznačit a může jet spokojeně home. Doma samozřejmě nastupuje horečka, protože je jasný, že teď už Perňák pude vylízt, sleduju počasí, spřádám plány, hojim ruce a už aby ty dny restu byly za mnou hahaha.......