Vyhlídková skála 7.11.2017

No-tak dneska jsme si zase užili. Razili jsme původně na Mlýňák, kde mám několik parádních bouldrů pochystanejch a na dalších bych moc rád začal pracovat, bohužel počasí, ta nevyzpytatelná, nepředpověditelná bestie nám opět udělalo čáru přes rozpočet. Už na pumpě mi zvoní telefon, volá Magnus a podává zprávy o totální zechcanosti skorovšeho, nicméně na Vyhlídkový, že prej něco lízt pujde. Ok, Mlýňák přeci jenom testnem a když nepujde nic, přejedem. Výsledek je jasnej, celej Mlýnskej vrch pod vodou, všechno zlitý durchumdurch. Když už jsme sem došli, uvazuju lano a nahrubo čistim Stix a Lístek na věčnost. Je to fakt dřina, natejká mi jak kdybych bouldroval a několikrát si dokonce dávám férově do držky, když mi na totálně nadojenym mechu kloužou nohy. Bouldry se mi ale daří tak nějak odmešit a přejíždíme na Vyhlídkovou.

Magnus už kosí, o pauze mi ukazuje co a jak a po velice krátkym rozhejbuňsku(už jsem se přece rozhejbal při čištění) sedám pod dvoukrok Uááá za 7C. Nějakou dobu mi trvá než se naučim narvat do díry správně prsty, posléze mi ještě Magnus poradí našlápnutí do ďoury, že prej to takhle kratší dělaj a v tu chvíli je jasno, že to pude. Zapínám foťák, našlapuju a bumbum dvakrát skoro jump a držim hranu Nočníku, super. Ani nezouvám boty a zkoušim co varianta za 8A+ z díry, ale musel bych tomu dát hrozně - výsledek značně nejistej ehh-a nechci vyplácat sílu, jdu teda chvilku zkusit Froda ze stoje, prej taky 7C. No tak v nejlepším pokusu si dokážu stoupnout levou pravou, přibrat mikrokrystálek, ale potom už nechápu nic. Jdu teda hned vedle na Rudou Armádu 8A, která je spíš strašně zelená a i spoďák i hrana jsou komplet durch. Přesto se mi daří po chvilce zkoordinovat klíčovej krok(skok) a sedám co že jako nástup. Dva spoďáky, nastoupat a plác plác dvakrát pravou, pak už jen ten skok. Hrozně mi ustřelujou nohy, dávám teda chvíli pauzu, zahřívám špičky a zas a zas ty mrchy střílej bestie, stupy nejsou kdovíjaký. Když už se mi podaří dojet do cruxu, jsem na kaši. Možná hrálo trochu roli i to, že jak spoďák tak hrana byly durch, nicméně je to výmluva jako vždy. No nic, mám s sebou světla, nespěchám a jdu se zatim podívat o kousek níž, kde je jakž takž suchej bouldr Žily 7C. Podle šipky (a obtížnosti)mi jasně vychází, že se nepoužívá obří madlo na levačku, který jde vzít hned po prvních asi třech krocích a vymejšlim betu, kdy jdu žílou poctivě doprava a vylejzám "tlamou" Delfína(tak se jmenuje šutr a je to přesnej název-viz foto). Do toho přichází Magnus a ten mi moji představu o směru a omezení bouldru schvaluje, jakože madlo se asi nebere a odjíždí na Větrnou Hůrku. Dávám teda rest a bouldr kropim. Musim dodat, že naprosto největší fajt je pro mě výlez, kam jsem se vůbec nepodíval a hlavně byl úplně zlitej. Voda nekapala ale cákala pod rukama. Klasa výsmolu za sucha by byla asi 3, takhle si neodvažuju tipnout haha. Nakonec po přelezu koukám do průvodce(fakt nevim proč jsem se nekouknul hned) a bouldr se normálně leze s madlem a dokonce se nevylejzá "tlamou", ale pětáčkem rovně nahoru. Hm znamená to, že jsem si ty nejpekelnější kroky přidal zbytečně. Ehh. Aspoň to mám poctivý. Vracim se na nočník za rodinkou a po další krátký pauze a už skoro ve tmě sázim pár pokusů v Armádě, nicméně neoschla ani trochu a jsem už na kaši. I tak se mi daří optimalizovat krokosled, že mi nohy neustřelujou a několikrát se dostávám do skoku a samostatně ho dávám taky. No, je to připravený dobře, budu muset zkusit trefit aspoň sucho, když už ne to tření. Rodinka už je zmrzlá, všude tma tmoucí, vlci a psi vyjou, je čas se sebrat a zmizet.